Trenér Kari Jalonen: „Dobrá defenziva a zachování české DNA může být klíčem k vítězství.“

Kari Jalonen (* 6. ledna 1960, Oulu) je finský hokejový trenér a bývalý lední hokejista. Mezi trenéry byl v roce 2022 řazen k nejlepším v Evropě. 10. března 2022 byl jmenován do pozice hlavního trenéra české hokejové reprezentace.

Jak došlo k tomu, že jste se dal dohromady s Českou hokejovou reprezentací?

To je dlouhá historie. Po olympijských hrách mi zavolal můj agent a zeptal se mě, zda bych měl zájem se stát trenérem Českého národního týmu. V té době jsem měl ještě platnou smlouvu s finským juniorským reprezentačním týmem. Na základě toho jsem se nejprve obrátil na Finskou hokejovou federaci s dotazem, zda vůbec můžu s Českou hokejovou federací jednat. Dostal jsem od nich zelenou, všechno se rozběhlo velice rychle a začali jsme s jednáním. 

Finsko až do 90.let z Mistrovství světa pravidelně odcházelo bez medailí. V čem konkrétně podle Vás nastal v 90. letech ve finském hokeji zlomový moment? 

Domnívám se, že bod zlomu nastal v roce 1995, kdy jsme poprvé vyhráli zlaté medaile. Díky tomu se po celé zemi začalo stavět mnoho stadionů a to dokonce i v malých městech, protože jsme dostali peníze od státu. Následně jsme se začali setkávat s nejrůznějšími zainteresovanými lidmi v celé záležitosti mezi nimiž byli šéfové, zástupci týmů, médií, hráči, hledači talentů a společně jsme probírali směr, kterým by se měl Finský národní tým dále ubírat. Tehdy jsme začali velice odpovědně pracovat s mladými hráči a byl zahájen program individuálního tréninku, který nastartoval to, že máme k dispozici týmy mladých hráčů, kteří jsou úspěšní a ze kterých pravděpodobně vyroste naděje pro národní tým. 

V letech 2014 - 2016 jste byl hlavním trenérem finské reprezentace. Ačkoliv jste v roce 2016 na MS v Rusku získal s Finskou reprezentací stříbrné medaile, tak jste z vedení týmu odešel. Proč? 

Hlavním důvodem bylo, že mi v té době scházela každodenní práce. S týmem jsem neustále vedl jednání o možnosti prodloužení smlouvy, ale nejpodstatnější pro mě byla každodenní práce s hráči a proto jsem se rozhodnul využít nabídku trénovat švýcarský klub SC Bern. 

V sezóně 2022 - 2023 jste měl původně trénovat finskou juniorskou reprezentaci. Z jakého důvodu jste upřednostnil nabídku trénovat Český národní tým? 

Možnost trénovat Českou reprezentaci jsem vnímal jako svojí obrovskou životní šanci, která přijde jednou za život. Je mi 62 let, mám zkušenosti z trénování v nejrůznějších zemích a nabídka vést Český národní tým přišla ve správný čas. 

Když jste přišel na první trénink, co všechno jste cítil, že musíte změnit? 

Nejprve se vrátím trochu do historie a popíši jak vše probíhalo od samotného začátku. Poté, co jsem přijel do České republiky, tak jsem si řekl, že je nutné udělat důkladnou analýzu situace v Českém národním týmu. Pomáhal mi jeden s asistentů se kterým jsem předtím pracoval v Tampere. Společně jsme analyzovali co je dobré a vše co bylo nutné změnit. Dobrých věcí byla celá řada, ale výsledky tomu neodpovídaly, takže jsme nejdřív začali postupnými malými změnami.

V jednom z Vašich prvních vyjádření pro Česká média jste řekl, že nechcete zničit identitu českého hokeje. Vámi vedený styl hry je ale silně defenzivní. Bývalý trenér reprezentace Růžička ho kritizoval se slovy, cituji: "Není to moc koukatelné." Existuje nějaký kompromis mezi defenzivním pojetím hry a tím aby byl hokej zároveň divácky atraktivní?

Na základě mé zkušenosti tvrdím, že pokud chcete vyhrát mistrovství světa, musíte hrát dobře v defenzivě. Zároveň chci říct, že jedním z mých hlavních cílů po mém příchodu k národnímu týmu bylo zachovat DNA českého hokeje. Domnívám se, že kombinace toho hrát dobře v defenzivě a zachování české DNA, která spočívá v rychlosti a v hokejových dovednostech, může být klíčem k vítězství. Myslím si, že tento styl hry jsme viděli i na posledním mistrovství světa v Tampere. 

Na letošní mistrovství světa jste povolal novou v reprezentaci neznámou trojici brankářů. Proč jste vynechal osvědčené brankáře? 

Porozhlédli jsme se po trhu, který byl k dispozici co se týče severní Ameriky a tam jsme vybrali Dostála a Vejmělku. V Evropě byli také dobří brankáři  a Langhammer se ukázal jako dobrá volba.

Mají ještě šanci, že je v budoucnosti povoláte na Mistrovství světa bývalí reprezentační brankáři Pavel Francouz, Dominik Furch a Šimon Hrubec? 

Samozřejmě. Byl jsem ve Švýcarsku, kde jsem se setkal se Šimonem Hrubcem a měli jsme spolu pohodový rozhovor. V minulém roce se nemohl z rodinných důvodů připojit k týmu, ale nyní je připraven, takže zde existuje šance, že bude reprezentovat.

Co všechno se na letošním Mistrovství světa změnilo po příchodu Davida Pastrňáka? 

Toto chtějí vědět snad úplně všichni. (smích) Domnívám se, že do týmu dorazil přesně ve správný čas. Je to jeden z nejlepších hráčů na světě. Do týmu okamžitě po svém příjezdu vnesl pozitivní vibrace a dobrou náladu, a je skvělý v přesilovkách. Když jsem ho v Tampere poprvé potkal v šatně, tak byl připraven ihned naskočit na led nehledě na to, že měl za sebou dlouhou cestu. Nebyl to však pouze on. Poté co přijel se v týmu stalo několik dobrých věcí. To, že jsme začali vyhrávat byla zásluha celého týmu. 

Přesto s ním ale reprezentace prohrála zápas s Finskem a poté důležité semifinále s Kanadou..

To je holt turnaj, který je o výhrách a o prohrách. Na turnaji se může stát cokoliv. 

V zápase s USA o bronz jste po třetím obdrženém gólu vyměnil brankáře Vejmělku za Langhammera, což se ukázalo jako skvělá taktika. Proč jste stejný tah neudělal i po třetím obdrženém gólu v semifinále s Kanadou? 

Po druhé třetině jsme zvažovali tuto možnost, ale nakonec jsme se rozhodli brankáře ponechat. Je otázkou, zda to bylo správné nebo špatné rozhodnutí. 

Co přesně jste mužstvu řekl v kabině o přestávce mezi druhou a třetí třetinu zápasu s USA o bronzové medaile, kdy Český tým senzačně otočil z 1:3 na 8:4?

Nebylo toho mnoho. Pouze jsme se podívali na video a rozhodli jsme udělal jednu velkou změnu - přemístit Pastrňáka do druhého útoku. Trenér spolu se svými asistenty týmu pomáhají během hry. V šatně jsou vůdčí osobnosti týmu, které mužstvu pomáhají v podobných situacích, vzali si slovo a celý tým si vše vyříkal mezi sebou.

Jaké byly Vaše bezprostřední pocity po vítězství v utkání o bronz? 

Byl jsem šťastný a hrdý na práci kterou hráči odvedli. Naším úkolem bylo pomáhat jim a dostat z nich to nejlepší. Nevyhráli jsme všechny zápasy a ve všech zápasech jsme nehráli stejně vyrovnaně. Takovýmto způsobem turnaje probíhají. Stejně tak to platilo pro Tampere. Vyhráli jsme klíčové zápasy. Byli jsme silní obzvláště v zápasech proti Německu a USA.

Polili Vás poté hráči šampaňským, nebo pivem? 

(Smích) Řekli mi, že se jedná o tradici v Českém hokeji. Celého mě polili vodou, ale byla to legrace a líbilo se mi to. 

Bývalý trenér české hokejové reprezentace Alois Hadamczik se nedávno vyjádřil, že to, že Rusové nemůžou hrát na mistrovství světa je sice morálně správně, ale na druhou stranu tím šampionát utrpěl. Souhlasíte s ním? 

Nechci se k tomu vyjadřovat. Chci aby válka skončila a myslím si, že je to dostačující odpověď. Jsem zde od toho abych dělal sport, abych trénoval. Nechci se jakkoli míchat do politiky. 

Sledoval jste na Mistrovství světa také zápasy Finska? 

Možná jen jeden, protože jsem na to neměl čas. Dívali jsme se na několik zápasů týmů se kterými měla Česká reprezentace příští zápasy. Veškeré své síly jsem soustředil na vedení českého týmu. 

Co říkáte na kontroverzní verdikt rozhodčích, který změnil celé finále. Jedná se o moment při kterém rozhodčí vyloučili kanadského hráče za hru vysokou holí ačkoliv se dle videozáběrů jednalo o povolené nadzvednutí hokejky finského hráče? 

Zápasy by měly probíhat v duchu fair play. Všichni ví, že trenéři, hráči a rozhodčí občas dělají chyby. Hokej je rychlá hra a rozhodčí jsou jen lidé a občas chybují.

Jak hodnotíte práci rozhodčích na posledním šampionátu v Tampere? 

Pokaždé máme příležitost s nimi mluvit po hře o tom co se stalo během hry. Podstatné je aby vše probíhalo v rámci fair play. Práci rozhodčích z posledního šampionátu osobně hodnotím jako dobrou. Někdy dochází k tomu, že rozhodnutí je namířené proti nám, ale s tím se musíme naučit žít. 

Vzpomínáte si na české hráče, či trenéry proti kterým jste nastupoval v osmdesátých letech ještě jako hráč? 

Ano, samozřejmě, že si na ně vzpomínám a stále se s těmi velkými jmény z české extraligy a z národního týmu setkávám. Je jich mnoho a jsou to superhvězdy. 

Konkrétně na koho si vzpomínáte? 

V souvislosti s tím, když jsem byl mladý si vzpomínám třeba na Martince. Když jsem byl dítě, tak jsem takové hráče sledoval v televizi. Dále si samozřejmě vzpomínám na Nedomanského, na Hlinku.. Ivan Hlinka byl legenda. Toto jsou obrovská hokejová jména. Dokonce i ve Finsku víme, že se jedná o superhvězdy. Je jich spousta a nechtěl bych na někoho zapomenout.

Znal jste se s bývalým českým trenérem Milošem Říhou?

Ano, znal jsem ho. Trénovali jsme ve stejné době v KHL. Byl to dobrý trenér. Osobní vzpomínku na něj ale nemám.

Váš předchůdce Filip Pešán byl známý tím, že na lavičce neprojevoval vůbec žádné emoce. Měl by na sobě trenér při zápase nechat znát emoce? 

Každý trenér má svůj vlastní styl. S Filipem Pešánem jsem se setkal ve Švýcarsku, kde teď trénuje. Myslím si, že se jedná o jednoho z mladých trenérů v českém hokeji a má před sebou velkou kariéru. 

Jak se Vám líbí nové dresy České hokejové reprezentace se stylizovaným lvem, které jsou mnohými českými fanoušky silně kritizovány kvůli tomu, že na nich lev nevypadá tradičně? 

Nosím tričko s tímto logem a moc se mi líbí. 

Jaký je Váš cíl pro příští mistrovství světa? Plánujete opět přivést medaili? 

Pevně věřím, že máme stejnou šanci vyhrát zlatou medaili jako všechny ostatní týmy, ale musíme na tom začít makat již teď a to se stoprocentním nasazením. 

Nedávno jste se byl podívat na Mistrovství světa hráčů do 20. let na kterém český reprezentační výběr skončil čtvrtý. Má Česká republika podle Vašeho názoru dost mladých hokejových talentů? 

V první řadě chci říct, že to, že jsem jel do Edmontu sledovat budoucí hráče pro mě byla skvělá příležitost. Myslím si, že čeští trenéři a mladí hráči dělají svojí práci opravdu dobře. Věřím, že do budoucna máme dost mladých hokejových nadějí. Nejpodstatnější je aby fungoval náš juniorský program. Pečlivě sleduji mladé hráče, jak pod osmnáct let, tak mladší dvaceti let. Sleduji také extraligu. Je to celé obrovský proces. Domnívám se, že pokud se bude tvrdě pracovat, tak je zde obrovská šance na to aby se vyhrávalo. 

Jak vidíte budoucnost českého hokeje za 10 let? 

To je opravdu těžká otázka. Základem je odvést kvalitní práci a vše závisí také na tom jak se nám povede na turnajích a na mistrovstvích. 

Bydlíte v centru Prahy. Jak se Vám Praha líbí?

Praha je překrásné město. Mě a mé manželce se moc líbí. Je zde mnoho muzeí a dalších velmi zajímavých věcí k vidění. Žít v Praze je skvělé. Není vůbec nic co bych o Praze řekl špatného.

Máte nějaké oblíbené místo kam v Praze chodíte relaxovat?

Mám rád české pivo a chodím na něj do několika dobrých hospod. Stejně tak zde mám pár svých oblíbených restaurací.

Na závěr bych se chtěl zeptat, jaké české pivo Vám chutná?

Chutná mi Plzeň. Před dvěma týdny jsem se svými přáteli navštívil místní pivovar. Vyprávěli mi tam historii vzniku místního pivovaru před 180 lety. Byl to úžasný příběh o tom, jak začínali jako lokální pivovar a nyní Pilsner Urquell patří mezi nejslavnější značky piva na světě. Česká jídla mi chutnají, ale zároveň mám rád například také italskou kuchyni. 

Vít Hassan

• Zkrácená verze rozhovoru původně vyšla v tištěných Lidových novinách.