Architekt Václav Aulický vzpomíná na výstavbu Transgasu a Žižkovské televizní věže

25. 10. 2018 13:34:42
Václav Aulický (*1. března 1944) je český architekt a vysokoškolský profesor. Je absolventem FSv ČVUT. Jeho stavby mají high - tech a postmoderní prvky. V roce 1967 vystudoval architekturu na Fakultě stavební ČVUT v Praze,

kde studoval obor architetura a stavba měst. Od 70. let pracuje v projekční organizaci Spojprojekt Praha a zabývá se především stavbami ve stylu high - tech. Do širšího povědomí veřejnosti se dostal především návrhem kontroverzní Žižkovské televizní věže - nejvyšší stavby v Praze. Od roku 2005 působí jako vedoucí ateliéru na Fakultě architektury ČVUT.

Je vám 74. let, ale působíte velmi energicky. Kde v sobě berete tolik energie?
Je to asi dané geny po mé mamince, protože ta byla čilá až do pozdního věku. Měl jsem velké štěstí na svojí ženu, také architektku, s níž jsem již 53 let. Máme spolu dvě úspěšné dcery a šest vnoučat, takže to jsou věci, které mě drží. A sportuju. Jezdím na kole, každý rok jezdím na kánoi, chodím po horách a nejvíc lyžuji. Léto považuji za přestávku mezi dvěma lyžařskými sjezdovými sezónami. Do loňského roku jsem také jezdil windsurfing na moři.

Jak jste se vlastně dostal k zakázce na vytvoření návrhu Žižkovské televizní věže?
Začátkem roku 1974 jsem nastoupil do Státního ústavu pro projektování spojových staveb a společně s kolegou Fišerem jsme jako jednu z prvních zakázek dostali navrhnout a vytvořit televizní vysílač v Ostravě Hošťálkovicích. To je typ stavby, kde architektura sama o sobě není na prvním místě. Je to technologická stavba a inženýrské dílo, jelikož se jedná o exponovanou výškovou stavbu, která je extrémně namáhaná. To mě nějakým způsobem vyškolilo a zároveň chytlo. Když potom radiokomunikace přistoupily k tomu, že v Praze musí postavit takzvaný definitivní televizní vysílač jako náhradu za havarijní Petřínskou rozhlednu, tak jsem tu zakázku od investora zcela prozaicky dostal. Protože těžiště úkolu bylo ve spojových technologiích, tak se to řešilo tak, že sice nebyla soutěž, ale hledali jsme varianty. Vždycky se vyhledala nějaká z technologického hlediska vhodná lokalita a na ní se zkoumalo, jak by tam ta věž vypadala a zároveň, jak by vypadala věž samotná, protože v každé lokalitě by se pochopitelně jednalo o jinou věž, jak do výšky, tak do charakteru. Jednalo se celkem asi o šestnáct lokalit. Návrhy se pak předkládaly k diskusi a k projednání poradnímu sboru tehdejšího ÚHA a radě expertů orgánů památkové péče.

Kolik bylo návrhů, jak by mohla vypadat?
Návrhů bylo asi kolem dvaceti. Betonovej kužel, čtyřhranej kužel, varianta s jednou kabinou, s osmiúhelníkovou kabinou, dvěma kabinama, třema kabinama, příhradová konstrukce, betonová, ocelová...

Čím jste se inspiroval při vytváření jejího návrhu?
To se dá těžko říct. Vždycky jsem inklinoval k architektuře, která se označuje jako high - tech, kdy jsou konstrukce a technologie hlavními výrazovými prostředky. Takže mě byly blízké věci, které vytvářel Richard Rogers se svojí pojišťovnou Lloyd ́s v Londýně nebo Norman Foster, který je architektem té nádherné televizní věže v Barceloně. Vždy se mi líbilo ocelové a dynamické pojetí staveb. U té věže nejvíc záleželo na jakém bude stát místě. Třeba na Parukářce to vypadalo na příhradovou konstrukci, na Petříně jako strmě kotvený stožár, kdežto v Mahlerových sadech bylo nejchoulostivější, jak věž bude působit v panoramatu. Základní otázka byla, jestli to má být jedna roura a jedna kabina ala Berlín nebo Frankfurt nad Mohanem. Zkoumal jsem, jestli by se to nedalo udělat diferencovaně. Z toho vzniklo to, že místo jedné tlusté trubky jsou tři tenčí a místo jedné kabiny jsou tři rozdělené.

Jak dlouho vám trvalo vypracování jejího návrhu od základního náčrtu až po dokončení modelu?
Řekl bych, že do fáze, kdy bylo jasné, jak to bude vypadat, tak tři roky. V sedmdesátémosmém jsem se tím začal zabývat a v osmdesátémdruhém jsme měli finální podobu věže. Samotný nápad, jak to má vypadat se cizeloval rychle. To trvalo tak rok v době, kdy město rozhodlo, kde bude věž stát. Nejprve probíhala fáze hledání lokality. K nim se přiřazovaly různé koncepční siluety té věže. Když se rozhodlo, že to bude v Mahlerových sadech, tak se varianty spojily s tím, že by to tam bylo nejvhodnější udělat takhle.


Vzpomínáte si, kdo z tehdejších komunistických pohlavárů se tehdy zúčastnil pokládání jejího základního kamene?
Na to si samozřejmě dobře vzpomínám, měli jsme tam i její model. Zúčastnili se toho zástupci papalášů z komunistické strany, mezi nimi ministr spojů Chalupa a předseda výboru KSČ Prahy, Kapek. Dodnes to patří k „zážitkům“ ze kterých se mi dělá husí kůže. Mimochodem, když komunističtí papaláši pokládali základní kámen Ještědu, tak jejího architekta Hubáčka vůbec nepozvali a jednou, když jsem s ním mluvil, tak jsem mu říkal: „Buďte za to rád!“

Mnoho lidí v ní vidí startující raketu. Byl vaší inspirací kosmodrom Bajkonur?
To je naprostá blbost. Základní věc je v tom, že víceméně každá věž má reminiscenci na raketu, protože všechny rakety, které startují do kosmu jsou dole tlustší a nahoře tenčí. Když si vezmete klasickou kosmickou raketu Saturn, která dopravila Apollo na Měsíc, tak je to také stupňovaná konstrukce. Raketa Vostok to samé. Řada těhle radiokomunikačních staveb, ať je to v Düsseldorfu, v Kolíně nad Rýnem, až po televizní věž v Torontu, vypadá jako raketa. Musíme vzít na vědomí, že to vznikalo v určité době, která po revoluci v lidech vyvolala určité vazby. Já jsem nikdy nebyl ani v STB, ani ve straně, chraň Bůh. Přesto ta věž dostala takové asociace. Televizní věž v Berlíně byla pro Berlíňany zase vždycky „Honeckerův prst“. Já říkám: Proč Bajkonur?, Proč ne Kennedyho vesmírné středisko na Floridě?, Proč ne Vandenberghova letecká základna?

Jak se jako její architekt stavíte k tomu, že jsou na ní od roku 2000 umístěna miminka od výtvarníka Davida Černého?
Velice pozitivně, protože některé věci od sochaře Černého se mi velmi líběj. I některé jeho počiny. A když přišli s tímto nápadem, tak nejenom, že jsem ho podpořil a poslal několik doporučujících dopisů, ale to není všechno. Já a naši lidi ze Spojprojektu jsme projektovali jejich upevnění. A mimina, která mají místo obličeje kompjůtrový čipy a lezou po mý raketě, tak nic lepšího si nemůžu přát. Přes všechnu razanci pana Černého, jak jsem ho poznal, tak to bylo udělané velice kultivovaně, protože on chtěl původně ty mimina v rámci akce Millenium umístit na památník Vítkov. Ten byl před rekonstrukcí, takže to tam nešlo, tak se přišli poradit za mnou. To nebylo: „My vám tam dáme mimina!“ Ani náhodou. To byla diskuse, jestli jo a jak. Ukázali mi to. A já, když jsem to viděl, tak říkám: „Dejte jich tam třeba pět a bude to ono!“


Žižkovská televizní věž se hned ve dvou anketách umístila mezi desítkou nejošklivějších staveb světa. Mrzí vás výsledky podobných anket?
Určitě to člověka nepotěší a stoprocentně bych byl radši kdyby všichni říkali, jak je pěkná, ale když jsem pak viděl výsledky té ankety a zjistil, že na čtvrtém místě za náma je Centre Pompidou od Richarda Rogerse a Renzo Piana, což je ikona high - tech architektury v Paříži na které s nimi mimochodem pracoval mladý Kaplický, tak jsem si říkal: „To je nejlepší společnost ve které já můžu bejt!“ Je jasný, proč se jim to nelíbí, jako se jim nelíbí Centre Pompidou. Mimochodem,Tančící dům od Gehryho a Miluniče, je sice skvělá architektura, ale, jak asi chápete, tak to není můj šálek čaje. Tak ten byl v anketě Pražanů označenej za nejošklivější dům v Praze a přitom je nejpopulárnější.

Částí veřejnosti je negativně vnímána, protože údajně kazí panorama Prahy. Můžete se mi k tomu vyjádřit?
Jestli kazí nebo nekazí, tak to je věc názoru. A proto i já říkám: Ano, Žižkovská televizní věž je kontroverzní stavbou, protože vyvolává protichůdné názory a uplatňuje se v panoramatu Prahy samozřejmě velmi silně. O tom není pochyb. Tak to prostě chodí. Výškovou stavbu nemůžete v panoramatu nevidět. Mimochodem, když jsem o těch různých polemikách mluvil s architektem Kaplickým na jeho první přednášce v Národní galerii v Praze, tak mi na to lakonicky řekl: „S tím se netrap, podstatné je, že ti stojí!“

Na budovu vámi navržené Dejvické telefonní ústředny byla použita dvojitá fasáda. Můžete mi konkrétně vysvětlit o co se jednalo?
Nebyl jsem jejím jediným autorem, spoluautory byli architekti Eisenreich, Malátek, Fišer a Eismannová. Prioritně to byla zoufalá snaha nás architektů mít opláštěnou budovu trošku jiného vzhledu než byl tenkrát právě tzv. „Boletický plášť“, což byl montovaný hliníkový plášť s vynechanýma otvorama pro okna. Telefonní ústředna klasického typu potřebovala chladit elektronická zařízení, která byla uvnitř. Tehdy jsme řešili situaci, jak plášť budovy odstínit od slunečního zahřívání. Říká se tomu dvojitá fasáda. Máte jednu fasádu, postavíte tam druhou a mezi nimi je mezera, takže sluneční paprsky ohřejou ten první plášť a teplo, které vznikne výsledný komínový efekt odvede pryč.


Jednou z vašich novějších staveb je Diamond Point na Těšnově. Bylo vaším záměrem, aby svým tvarem připomínala lod, či parník?
To je jedna z mých nejmilejších staveb, protože jsem jí vytvářel společně se svou dcerou Magdalenou, také architektkou. Záměr to nebyl. Architektura high - tech s sebou často nese jakési reminiscence na stroj, na autobus, na auto, na raketu, na loď. Kdybyste viděl high - techové stavby Gustava Peichla, který navrhnul architekturu několika rakouských rádií, tak to jsou normální parníky. Ty mají pomalu ještě kormidlo. Vezměte si další budovu jejíž jsem spoluautorem. Polygon House na Pankráci, tu žehličku, jak my říkáme. Není to tak, že jako architekt sedíte a říkáte si: „Udělám barák jako loď!“ To ne. Ony vás prvky high - tech architektury k takovýmhle souvislostem dovedou.

Na další z vašich známých staveb - budově Transgasu jste se autorsky podílel se čtyřmi dalšími architekty. Jaké architektonické prvky jste do ní konkrétně vnesl vy?
Byli jsme i přes věkové rozdíly čtyřčlenná, později pětičlenná parta, která fungovala podobným stylem jako, když máte ve sportu tým, vybojujete zlatou medaili a dostane jí i ten, co seděl na lavičce jako náhradník. Neměli jsme nějak extra rozlišené, kdo, co vytvořil. Tu stavbu jsme vytvářeli dohromady, takže jsme komunikovali a kreslili na stolech v partě. Obohacovali jsme se navzájem. Někdo něco přinesl, druhý mu to zkritizoval a podobně. Přesto v té partě byla jakási diferencovanost, takže samozřejmě vím, které věci byly podle mě. Především ty takzvané ocelové „čepice“ v posledních dvou patrech nahoře. Vždycky jsem měl nejblíž k oceli a nejvíc jsem se tudíž podepisoval na tvaru a vzhledu té ocelové konstrukce. Všechno co je na tom baráku ocelového, tak to je převážně můj rukopis, i když jsem se také podepsal na železobetonové základové „skříni“, kde jsem navrhl dva polygonové zasedací sály celé v odšalovaném betonu.

Při výstavbě Transgasu byl použit systém ocelové konstrukce Atmofix. O co se jedná?
Mám pocit, že to bylo původně z Francie. Je to zcela prozaicky samorezivějící ocel. Jedná se o ocel, která je speciálně „uvařená“ tak, aby zkorodovala tím způsobem, že její koroze po určitém oplachování deštěm, jako to dělá měď s měděnkou, vytvoří stabilní povrchovou ochranu toho železa bez nátěru.

Jak byste nazval styl architektury Transgasu?
Řekl bych, že je to přechod mezi brutalismem a high - tech. Jsou tam prvky brutalismu a zároveň tam jsou prvky, které jsou výrazně platné pro high - tech. Architektura brutalismu pracuje s přírodníma věcma. Transgas má odšalovaný beton, přírodní nenatírané železo a dlažební kostky, žádné leštěné žulové desky. To, co ho řadí k high - techu je obnažení ocelové konstrukce a přiznání statiky řídící ústředny. Ale, pozor. Architektura high - tech není jenom to, co vidíte zvenku jako výraz. Je to také to, že architekt sofistikovaně pracuje se strukturou toho baráku. Například ty dvě administrativní budovy mají také dvojitou fasádu. Já vždycky říkám: „Víte, co je dneska největší příklad architektury high - tech? Mezinárodní vesmírná stanice ISS, která nás obíhá.“ Mimochodem, hlavní část vesmírné stanice ISS, to je taková ta příhradová složitá konstrukce pro všechny moduly, je dílem architekta Davida Nixona, který společně s Kaplickým zakládal studio Future Systems. Architekt Nixon je dneska vedoucím architektonického týmu NASA. High - tech architektura je podle mě třeba to, když máte stavbu, která nemá dvojitou fasádu na okrasu, ale jako účinnou součást klimatizace. Je to jako, když vyrábíte automobil, tak musí mít nejenom hezkou kastli, ale také dobrý motor, brzdy a perfektně vybírat zatáčky. Jedná se o spojení technické věci s estetikou.

Co je to příhradová konstrukce? Jedná se o ocelovou konstrukci zvláštního tvaru, kterou jste použil jako nosnou konstrukci můstku budovy Anděl Media Centrum?
Samozřejmě, ale to je obecný ani ne extra odborný výraz. Příhradová konstrukce je struktura navzájem propojených ocelových prutů tvořících tuhou konstrukci. Klasika je obyčejný jeřáb. Jeho konstrukci tvoří trubky propojené cik cak s dalšíma trubkama. Příhradová konstrukce to jsou třeba oblouky železničního mostu pod Vyšehradem.

Můžete mi definovat architektonický styl brutalismus?
Pojem brutalismus je odvozený od francouzského slova Le brutal (beton) a myslí se tím přírodní beton. Když si vezmete sekty, tak máte Brut, který je přírodní a slazený je Demi sekt. Dneska to má u nás český význam, že je to bezohledné, násilné, brutální. Tedy, že to jsou stavby o kterých se říká, a je to svým způsobem trochu i pravda, že neberou ohled na své okolí. Klasika je hotel Thermal v Karlových Varech. Ten vytvořila architektka Věra Machoninová, která je zároveň podepsaná pod obchodními domy Kotva, DBK a naším velvyslanectvím v Berlíně.

V rozmezí jednoho roku je Transgas po Dejvické telefonní ústředně již vaší druhou stavbou, která by se měla bourat. Jak podobné věci prožíváte?
To jsou otázky typu: „Zemřelo vám dítě, jak to prožíváte?“ Jak bych to měl prožívat? Tragicky, to je přece jasný! A říkám osobně. A nikoliv proto, že bych v tom viděl především škodu baráku, jako škodu těch let, které jsme tomu věnovali, protože když vytváříte něco jako byla ta ústředna, o Transgasu ani nemluvě, tak to je práce velkého kolektivu. To všechno mělo takovou reminiscenci, že jste čtyři, pět let opravdu nádherné, tvůrčí a kolektivní práce a ty vám zbouráním té stavby někdo bere. To je trápení, které je větší než to odborné a vážím si toho, jak někteří říkají, že je to cenná architektura a měla by zůstat.

Ministerstvo kultury to, že Transgas nebyl zařazen mezi kulturní památky odůvodnilo tím, že se v něm nekonala žádná kulturně historická událost..
To je neskutečná volovina. To bychom mohli zbourat kdejaký kostel, který byl zrušený za císaře Josefa a byly z něj sklady pšenice nebo zbraní. Rád bych zdůraznil jednu věc, která mě v tomhle směru nesmírně trápí. Jestli vám dotyčný dům Ministerstvo kultury označí za kulturní památku, to je jako kdybyste se odvolával do Haagu, protože první, když příjde investor se svým záměrem, tak se k tomu vyjadřuje Národní památkový úřad, který bdí nad zachováním věci. A oni povolili to bourání bez připomínek. K nim někdo příjde, řekne: „Já bych tadydle ten velkej barák chtěl zbourat!“ a oni nejsou schopní k tomu přistoupit aspoň tak, že ten pracovník řekne: „Jéžišmarjá, já nevím, ale to si musíme rozmyslet!“ Oni napsali: „Klidně to zbourejte!“, ani nemrkli okem. Proč to udělali si můžeme domejšlet, ale udělali. Pikantní na celé věci je, že při posuzování zda areál vyhlásit, či nevyhlásit kulturní památkou se Ministerstvo kultury opírá o dobrozdání Národního památkového úřadu.

Ministr Herman nejprve naznačil, že to bude kulturní památka a pak obrátil..
Pan Herman mě v architektonické rovině šíleně zklamal. Krátce po jeho zvolení byl v Městské knihovně vzpomínkový večer na zemřelého Jana Kaplického, kterého jsem si hrozně vážil. Znali jsme se. Oba jsme byli ze Střešovic. Po revoluci jsem ho byl dvakrát navštívit v Londýně. Chtěli jsme tady spolu vytvořit Komerční banku. Byli jsme spolu několikrát v hospodě. Prožíval jsem to všechno s ním. On pak navrhnul tu knihovnu a skončilo to, jak to skončilo. Na tom vzpomínkovém večeru vystoupil Herman, řekl, že je nový ministr kultury a že se za svého funkčního období zaslouží o to, aby na Špejchaře ta knihovna stála. Velký prd, nezasloužil se o nic. Je to v tomto směru tlučhuba. S Transgasem to bylo to samé. On před volbama řekl novinářům, že to přehodnotili a že areál bude prohlášen kuturní památkou. Byl to jen volební tlach.

Co říkáte na návrh budov od architekta Ciglera, které mají vzniknout na místě Transgasu?
Jakuba Ciglera a především jeho práce jsem znal již z dřívějška. On je také pupeční šnůrou propojený s high - tech architekturou. Návrh, který je místo budovy Transgasu mi připadá docela slušnej, nejsem proti němu. Investor ho jistě tlačil do toho, aby těch kubíků bylo co nejvíc, jinak by nevyžadoval demolici areálu, nebo zvolil nějakou přijatelnou dostavbu. Přes veškeré jeho snahy si myslím, že výsledek je rozpačitej, protože pro nutnost zachovat normové odstupy od stávajících staveb na tom místě neumožňuje vytvořit ucelený blok, ale znova opakuji, že jako architekt nemám rád, když jeden mluví o druhém jaký je. V tomhle směru se snažím být neutrální.

Zmínil jste, že jste se znal s panem Kaplickým. Vzpomínáte si na nějakou společnou historku?
Mám takovou příhodu, která krásně ukazuje, jaký měl na architekturu vyhraněný názor.To už bylo po revoluci. Byli jsme domluvení na tom, že se za ním v Londýně podívám do ateliéru. Byl jsem tam ještě s kamarádem architektem. S mojí ženou jsme u něj byli dřív, respektive kolega přišel pozdějc. On se byl podívat na galerii od Venturiho, což je takový postmodernismus, že matláte antiku a takovéhle věci. Je to bezesporu známé dílo. Tak jsme si s Kaplickým sedli, povídali jsme si, něco si ukazovali a tak. Kolega přiběhl, že se zpozdil, nic se nedělo. Kaplický se ho zeptal: „Pane architekte, co vás zdrželo?“ A on na to: „No, já jsem se byl podívat na Venturiho galerii.“ Kaplický se ho ptal, co na to říká. Kolega mu na to upřímně odpověděl, že je to bezvadné. A Kaplický na to rozčíleně povídá: „No, vy tady tedy bejt nemusíte!“, „Vám už nic nemusím ukazovat!“ Kolega z toho byl úplně rudej. Kaplický na něj spustil: „Vždyť je to úplná kravina!“, „Takováhle sračka!“, „Vy tady ztrácíte čas se dívat na takovéhle hovadiny?“ Já jsem mu říkal: „No neblbni. Na druhé straně i ty blbé věci se musí vidět. Mě se to také nelíbí. Mezi máma, já jsem tam teda taky byl, protože jsem chtěl vidět, jak to vypadá.“ Kaplický se rozčiloval dál: „Tys tam taky byl?“, „Taková kravina!“, „Jedeš se podívat na baráky do Anglie a ztrácíš čas takovejhlema sračkama!“ Vyndával různé projekty a pokaždé, když to vyndal a dal na stůl, tak směrem ke kolegovi pronesl: „Tak vám to ukazovat nemusím..“ Samozřejmě to všechno probíhalo v kolegiálním, leč ironickém duchu.

Co říkáte na nerealizovaný vítězný návrh Kaplického knihovny?
Strašný smutek. Mělo to být zrealizované. Bylo to zvorané od samého počátku jako řada našich soutěží. Nepřipravené. Blbě udělané, že neměli pořádně domluvené podmínky. Dovedete si představit někoho, že vám dá nahoře na Špejchaře do podmínek architektonického návrhu, že knihy nesměj bejt v suterénu, aby nebyly zaplavené vodou? Protože, samozřejmě Klementinum bylo zaplavené vodou. On si ale nikdo neuvědomil, že na Špejchaře nikdy žádná povodeň nebude. No, a tak vzniknul rozpor v těch podmínkách, že zadání bylo takové a Kaplický to porušil a dal to pěkně pod zem. Jak jinak.

Které porevoluční stavby se podle vás povedly?
Staveb, které se mi moc líbí a které obdivuji je více. Velice se mi líbí administrativní budova MÚZO naproti stanici Starostrašnická od architektů Fialy, Prouzy a Zimy z D.A.Studia, pak se mi od nich strašně líbí správní budova firmy Sipral také ve Strašnicích. Dále mám rád jednu z prvotin od architekta Pleskota, kterou je malá administrativní budova BDO v Jeremenkově ulici v Praze. Z dalších porevolučních staveb se mi velice líbí hala Terminálu 1 na letišti Václava Havla od Michala Brixe a také výšková administrativní budova „Filadelfie“ v areálu BB Centra v Praze 4, která je dílem studia DAM.. Okouzlila mě též „vzucholoď“ z oceli a dřeva v areálu DOX od Martina Rajniše. Kromě význačných nových staveb také velmi silně pozitivně vnímám a oceňuji nejen ty největší architektonické počiny, ale také to, jak se Praha celkově spravuje. Třeba jak se regeneroval Žižkov, či Smíchov. Jak dnes vypadá a žije například Bělohorská ulice, nebo třída Milady Horákové a mnoho dalších. Je to výsledek drobné stavební práce iniciované změnou vlastnických vztahů, kdy se většina domů stala opět soukromým vlastnictvím.

A naopak, které stavby postavené v Čechách za socialismu považujete za architektonicky nejhodnotnější?
No tak to je úplně jasné. Televizní vysílač na Ještědu, který je pro mě stavbou tisíciletí. O tom není vůbec sporu. Dále DBK od Věry Machoninové. To je obchodní dům, který společně s obchodním domem Máj považuji za jeden z nejlepších vůbec. Také obdivuji novou halu Wilsonova nádraží od manželů Šrámkových a samozřejmě budovu bývalého Federálního shromáždění architektů Albrechta, Kadeřábka a Prágera. Moc se mi také líbil zbouraný hotel Praha od architektů Paroubka a Navrátila. To byl čistokrevný brutalismus. Byla to naprosto skvělá architektura s kvalitními výtvarnými díly. Myslím si, že zbouraný být neměl.

Zmínil jste architektku Machoninovou. Jaký máte názor na architekturu obchodního domu Kotva, který také navrhla?
Architekturu, kterou vytvářela Věra Machoninová považuji za špičkovou. Pro mě je to první dáma Československé architektury a řekl bych, že Kotva byla díky tomu, že tam je ten prvek včelí plástve velice šťastně udělaná. Nádhera. Kotva je v duchu Machoninové takzvaný brutalismus, ale jemný, takový ženský a hezky tam zapadl. Funguje to i v soustavě domů okolo.

A na architekturu obchodního domu Máj o jehož zbourání se před několika lety uvažovalo?
V České republice a zejména v Praze je to jeden ze skutečných domů high - tech architektury. Navrhli ho moji přátelé John Eisler, Miroslav Masák a Martin Rajniš z libereckého ateliéru SIAL. Se všemi prvky, které ten dům má je to typická „sialácká“ architektura. Psal jsem proto, aby se to nebouralo. Zaplaťpánbůh se to zachránilo.

V současnosti se uvažuje o zbourání Libeňského mostu. Měl by se podle vás zbourat, či ne?
Myslím si, že by se zbourat neměl. A to ze dvou důvodů. Zaprvé, jsou v něm hlavní části od architekta Janáka. Co tady takového máme? Ale, myslím si, že i z praktických důvodů. Jeden architekt o tom napsal do novin. Ten Libeňák na druhé straně končí v podstatě velice nešťastně. On tam nemá na nic velké napojení, protože, když se chcete napojit na hlavní trasy, tak musíte sjet dolů až k hotelu Olympik. Myšlenka byla taková: Nebourejte Libeňský most, trochu ho zabezpečte, postavte vedle novej, dejte ho víc šikmo, aby lépe navazoval na tu novou dopravní strukturu a Libeňák nechte pro kola a pro pěší, a prostě ho použijte než abyste ho teď zbourali, za těžký prachy tam postavili provizorák, pak vedle postavili most a nakonec ten provizorák zase zbourali.

Navrhnul jste zhruba 22 staveb. Ke které z nich máte nejsilnější citové pouto?

Není to úplně jednoduché právě z těch důvodů, že záleží na tom s kým jsem to vytvářel. Jedno z nejsilnějších pout mám právě k tomu televiznímu vysílači v Hošťálkovicích v Ostravě. Jednak jsem byl mladej, jednak jsme v době normalizace dělali stavbu do které nikdo nemluvil a také se nám tam na svou dobu podařil husarský kousek. Prosadili jsme tam realizaci sochy českého lva od Olbrama Zoubka, který byl v době normalizace v podstatě zakázaným autorem. Dále mám velmi silný vztah ke zmíněnému Diamond pointu na Těšnově, protože to je zase první velká sebevědomá práce, kterou jsem vytvářel společně se svojí dcerou Magdou Pappovou, která je také architektkou.

Pokud byste dostal lukrativní nabídku navrhnout nějakou mimořádnou stavbu, šel byste ještě do toho?
Asi bych neodolal. Samozřejmě rozumně, záleželo by na tom, co by to bylo a kde. Protože, jedna věc je a na to si stěžuje většina architektů. Klopotnost, jak se věci řešej na úřadech je taková, že to tady na Pankráci prožíváme již dvacet let a to vás strašně unaví. Vy uděláte architektonický návrh za pár týdnů a máte jasno. Pak to ale dalších pět, osm let pořád předěláváte. Všechno trvá měsíce, roky. Za tři, čtyři, pět let je ten návrh starej. Nevím, zda bych měl ještě sílu a potřebný optimismus toto martýrium opět podstoupit. V současné době se navíc podílím na procesu realizace šestnáctipodlažního bytového domu v Hostivaři, který je dílem mé ženy, spolupracuji na přípravě dvou odborných knih a stále ještě působím na Fakultě architektury, takže na nedostatek práce v oboru si nemohu stěžovat.


Děkuji za rozhovor Vít Hassan

Kratší verze tohoto rozhovoru původně vyšla v časopisu Esquire.

Autor: Vít Hassan | čtvrtek 25.10.2018 13:34 | karma článku: 17.36 | přečteno: 1824x

Další články blogera

Vít Hassan

Petr Pilát: „Když jezdec odejde domů jenom s lokty od krve, tak je to fajn.”

Petr Pilát (*12.3.1991) Momentálně bydlí v Zaječicích se svou rodinou. Na motorce jezdí od svých 3 let a FMX začal skákat již ve svých 10 letech. V roce 2005 se zapsal do dějin, když jako nejmladší člověk na světě skočil backflip.

25.1.2024 v 13:34 | Karma článku: 8.67 | Přečteno: 232 | Diskuse

Vít Hassan

Výběr mých 60 nejlepších fotografií za rok 2023

Takový byl můj fotografický rok 2023. V silvestrovském fotoblogu již tradičně přináším výběr svých nejlepších fotografií, které jsem pořídil v uplynulém roce. Do diskuse mi napište jaké 3 Vás zaujaly nejvíce.

31.12.2023 v 13:34 | Karma článku: 18.84 | Přečteno: 561 | Diskuse

Vít Hassan

„Až se k tobě příště nějaký hloupý Izraelec bude chovat podobně, tak mi zavolej.“

Na iDnes jsem si přečetl článek s titulkem Výčepní v Praze odmítl obsloužit židovské hosty, potyčku řešila policie. Reportáž popisovala to, že výčepní v hospodě U Hrocha údajně odmítl obsloužit židovské hosty kvůli jejich víře.

28.10.2023 v 10:10 | Karma článku: 45.91 | Přečteno: 21579 | Diskuse

Vít Hassan

Výběr mých 90 nejlepších fotografií za rok 2022

Takový byl můj fotografický rok 2022. V silvestrovském fotoblogu již tradičně přináším výběr svých nejlepších fotografií, které jsem pořídil v uplynulém roce. Do diskuse mi napište jaké 3 Vás zaujaly nejvíce.

31.12.2022 v 13:34 | Karma článku: 19.16 | Přečteno: 760 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 58 | Diskuse

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 12.59 | Přečteno: 122 | Diskuse

Filip Vracovský

Česko jako země plná ateistů a agnostiků přesto žije z křestanských tradic a k Rusku

nebo Ukrajině má poměrně blízko. Těžko však může chápat Blízký východ . Než se v další sérii blogů vrátím do kuchyně dovolte ještě jednu úvahu laika....

29.3.2024 v 7:49 | Karma článku: 5.73 | Přečteno: 109 |

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 38.03 | Přečteno: 916 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 34.01 | Přečteno: 3398 | Diskuse
Počet článků 243 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4108

Jsem profesionální fotograf a novinář na volné noze. Toto je můj osobní blog, kde převážně přepublikovávám mé v jiných médiích vydané fotografie a rozhovory s osobnostmi.

V diskusi odpovídám pouze na slušné dotazy směřující k tématu daného článku. Příspěvky nesouvisející s tématem daného článku nekompromisně mažu.

Navštivte můj fotoweb:

http://vithassan.wixsite.com/photography

Instagram: 

https://www.instagram.com/vit.hassan.photography/

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...