Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Lukáš Nečesaný: Vrah, nebo oběť české justice?

21. 09. 2017 13:34:58
Lukáš Nečesaný se šel dne 21.2. 2013 nechat ostříhat ke své známé kadeřnici v Hořicích. Vybral si k tomu čas těsně před zavírací dobou, která byla v 17:00 hodin.

Kadeřnice ho pět minut před zavírací dobou odmítla s tím, že už ho neostříhá, aby přišel druhý den. Nečesaný se dle svých slov otočil a odešel. Mezi 16:55 až 17:05 měl kadeřnici někdo napadnout několika údery do hlavy tupým předmětem a okrást ji o hotovost 10 000,- Kč. Kadeřnice utrpěla mnohočetné zranění hlavy a upadla do kómatu ze kterého se po čase probudila. Nečesaný udává, že se o incidentu dozvěděl až večer od svého kamaráda prostřednictvím Facebookové komunikace. Několik dní poté se policii dobrovolně přihlásil jako svědek. Byl však označen za hlavního podezřelého, obviněn a posléze Krajským soudem v Hradci Králové odsouzen k 16 letům vězení. Tento trest mu odvolací soud snížil na 13 let vězení do věznice se zvýšenou ostrahou. V květnu 2015 byl Nečesaný po dvou letech vězení po apelu tehdejší ministryně spravedlnosti Heleny Válkové, která podala stížnost pro porušení zákona, propuštěn z vězení. Případ se vrátil zpět ke Krajskému soudu v Hradci Králové, kterým byl Nečesaný téměř po roce na svobodě odsouzen znovu ke 13 letům vězení. Vrchní doud v Praze jeho odvolání loni v srpnu zamítl a Nečesaný se ocitl znovu ve vězení. Loni o Vánocích byl po svém dovolání na nařízení Nejvyššího soudu z vězení propuštěn. Na pokyn Nejvyššího soudu byl případ letos koncem dubna vrácen zpět k projednávání novému senátu Krajského soudu v Hradci Králové.

Jak byste ohodnotil vztahy ve své rodině, když jste dospíval?
Nikdy jsem nebyl žádný svatoušek. V mládí jsem měl problémy. Mnohdy jsem měl konflikty s tátou, ale nikdy to nebylo nic závažného. Bylo to kvůli tomu, že jsem často nechodil do školy, chodil jsem pozdě domů apod. Nervoval jsem své rodiče tím, že jsem chodil po večírcích, někdy jsem se pral kvůli holce. Rozhodně jsem nežil spořádaný život. Takže, takové klasické dospívání ve městě, kde se pohybují podobné skupiny mladých lidí, kteří chodí popíjet. Dá se říci, že jsem si život užíval.

Co je příčinou toho, že mladík z bohaté bezproblémové rodiny začne brát pervitin?
Měl jsem vztah, který mi ztroskotal. Spadnul jsem na dno a okolo mě byli kamarádi, kteří mi "pomáhali" a přitom mě táhli jenom dolů. Dostal jsem se do party, kde jsem chtěl nějakým způsobem zapůsobit na ostatní. Měl jsem příliš volnou ruku, spoustu peněžních prostředků, k dispozici auto, dům, večírky, holky.. Měl jsem možnosti si užívat, jako si dneska užívají všichni mladí. Takže toto mě přivedlo na nápad vyzkoušet nějaké drogy, chodit na večírky, pít alkohol apod.

Jak jste se po něm cítil?
Spousta lidí bere pervitin proto, že si chtějí vylepšit svůj sexuální život, nebo jim to doma neklape a tak se chodí kamarádíčkovat s lidmi, kteří ho berou a můžou jim ho nabídnout. My jsme ho užívali z důvodu, že jsme si tím vylepšovali svůj sexuální život. Vzali jsme si na byt holky a s těma jsme si užívali. Já jsem to dělal za tímto účelem, nikdy jsem na něm nebyl závislý.

Co bylo důvodem toho, že jste se několikrát popral?
Často v tom byla nějaká holka. Vždycky jsem se holek zastával a vadilo mi, když je přede mnou někdo mlátil, nebo jim nadával. Příčinou většiny mých rvaček v minulosti bylo to, že někdo agresívně útočil na nějakou holku, já se jí zastal a pak jsem si ho třeba někde odchytnul. Nebo se jednalo o holku se kterou jsem chodil, někdo jí urazil a já jsem po něm vystartoval. Nesnáším násilí na ženách.

Ve rvačce jste spíš někoho zmlátil, nebo jste byl také někdy zmlácen?
Určitě jsem byl také párkrát zmlácen.

Pořídil jste si něco na sebeobranu?
Ne, nikdy v životě. Nejsem zastáncem podobných věcí, ani to nebylo potřeba.

Vraťme se k osudnému dni. Proč jste se rozhodl se jít ostříhat až na poslední chvíli, když jste musel vědět, že na místo dojdete až pět minut před zavírací dobou?
V té době jsem měl dlouhé vlasy, chtěl jsem si je nechat jenom přistřihnout a stihnout to před svým rande. Myslel jsem si, že se to stihne během pár minut, protože to kadeřnictví jsem navštívil dvakrát předtím než jsem se tam ten den chtěl jít nechat ostříhat a věděl jsem, že paní bere i po zavírací době. Takže, z toho důvodu jsem šel takhle pozdě.

Vešel jste tehdy dovnitř provozovny, nebo jste zůstal stát v čekárně?
Vešel jsem přes dvoje dveře a zůstal stát v chodbičce, kde jsem se přes otevřené dveře do prostoru, kde se stříhá bavil s kadeřnicí, která v ruce držela koště. Já jí poprosil, jestli mě ještě ostříhá a ona řekla, že už dneska končí, ať příjdu zítra. Otočil jsem se, zavřel oboje dveře a odešel jsem domů.


Nosil jste v té době kontaktní čočky, nebo zásadně jen brýle?
Zásadně jenom brýle, protože s čočkama jsem měl problém z důvodu, že mi po nich slzely oči. Prakticky od čtyř let nosím pravidelně brýle a sundavám je pouze do sprchy a na spaní. Na levé oko mám pět a půl a na pravé oko pět dioptrií. Na levé oko ještě částečně šilhám.

Na svůj Facebook jste poté, co jste se dozvěděl o přepadení v kadeřnictví napsal, že vaši známou kadeřnici okradli. Můžete se mi k tomu vyjádřit?
Tuto informaci jsem dostal od svého kamaráda Lukáše Čeřovského a tam se jednalo pouze o to, že jsem se upsal. Chtěl jsem tuto informaci reprodukovat a napsal jsem to jinak. On mi tuším napsal, že tu paní přepadli a já jsem napsal, že jí okradli. Akorát jsem špatně reflektoval, to co mi napsal.

V jiné části této facebookové komunikace jste projevil lítost nad tím, co se kadeřnici přihodilo, projevil jste přání vypátrat a potrestat pachatele a několik dní poté, co jste se na policii přihlásil jako svědek, jste projevil přání, aby se poškozená probudila a uvedla, kdo jí napadl...
Celou dobu jsem tím argumentoval a těšil se na to, až se ta paní probudí z kómatu, vyloučí mě jako pachatele a řekne, že jsem pouhý zákazník, který se v kadeřnictví ten den stavoval a kterému řekla, ať příjde zítra. Takto jsem argumentoval po celou dobu, i když mě mlátili v autě, i když mě na kriminálce nechali ležet spoutaného na zemi. Video z fotorekognice, kdy se ta paní probouzí z kómatu před námi tajili až do vynesení rozsudku. Sedm měsíců trvalo než mě poprvé odsoudili a den předtím nám pustili video, kde se ta paní probouzí z kómatu, ukazují jí fotky a vyšetřovatel jednoznačně prstem poklepává na mojí fotku. Paní přesto označuje člověka, který je na fotce pode mnou. On následně udělá druhé kolo fotorekoknice. Prohází fotky a přímo se jí táže: "Je Lukáš Nečesaný ten pachatel přepadení?" A ona říká: "Hergot, to není on!", "To je tamten, jak jsem vám ukazovala předtím." Načež vyšetřovatel udělal to, že řekl: "Končím druhé kolo fotorekognice a beru v potaz jen první kolo, jelikož paní je už unavená." Takže, na základě tohoto a toho, že tam našli pachové stopy bez trasologie, jsem byl odsouzený na šestnáct let. Ačkoli na základě znaleckého posudku na pachové stopy se jasně ukázalo, že moje pachová stopa se na místo činu dostala skrz vyšetřujícího policistu, který ten den, co si ode mne vzali oblečení jako od svědka, jel potřetí na místo činu a teprve po třetím ohledání místa činu byla moje pachová stopa pozitivní. Samozřejmě bez trasologie, tedy bez otisku boty. První dvě ohledání místa činu byly na mojí osobu negativní. Na místě činu našli DNA, osm ulámaných nehtů poškozené kadeřnice a řekli mi: "Pane Nečesaný, DNA za nehtama není vaše, ale my už nebudeme prošetřovat koho to je." A nechali to být.


V momentě, kdy vás po několika dnech po události zatýkalo zásahové komando a měl jste si údajně myslet, že se jedná o únos v souvislosti s vaším movitým otcem, jste se měl bránit se slovy: "Já jsem té paní nic neudělal!" Proč?
Poté, co jsem uviděl člověka v modrém oblečení, který vyskočil z modré dodávky, (prý měli pásky "Policie" kolem rukou, čehož jsem si vůbec nevšiml) a řvali na mě: "Ty zmrde stůj!", mě napadlo, že se bude jednat o únos a že se setkám s tím, že budou chtít nějaké výkupné atd. Byla to první věc, která mě napadla. Poté, co jsem během svého zadržení zaslechl slovo "vyšetřování", mě napadlo, že to bude mít souvislost s případem přepadení kadeřnice, takže z toho důvodu jsem namítnul, že jsem té paní nic neudělal. Takto jsem argumentoval až poté, co mě naložili do auta.
____________________________________________________________________


POBYT VE VĚZENÍ

Jaké byly vaše první dojmy z vězení?
Úplně první dojmy? Katastrofa. Nevěděl jsem, co tam dělám. Nechápal jsem to. Dokonce jsem klekl na kolena a začal se modlit k Bohu. Prosil jsem a žádal jsem ho. Tázal jsem se, za co to mám a co tam dělám.

Kolik vás bylo na cele?
Nejdřív jsem byl na vazební cele tři měsíce sám.

A na oddíle?
Po vazbě jsem se dostal na Mírov, tam jsem byl zařazen na oddíl prvotrestů, kde nás bylo přes padesát odsouzených. Měl jsem to štěstí, že jsem se dostal na nekuřáckou celu na které jsem byl se sedmnácti spoluvězni.

V kolik hodin byl budíček a kolik bylo za den početních prověrek stavu?
Na Mírově, který má jeden z nejlepších režimů ze všech věznic, se stává až za deset minut sedm. Samozřejmě se to netýká pracujících, kteří chodí dřív. Já jsem byl pracující, takže jsem stával v pět hodin. Byly tam dva sčítáky (pozn. početní prověrky stavu). Jeden ráno a jeden večer.

Setkal jste se tam s Jiřím Kajínkem?
Ano. Prohodili jsme spolu pár vět. Mezi řečí mi rovnou řekl, že ví o co se jedná. Pochvalovali jsme si tehdejší ministryni spravedlnosti Helenu Válkovou, která společně s ministrem kultury Hermanem navštívila vězně v Mírovské věznici.

Před sebou jste měl vyhlídku 16 let vězení. Můžete mi popsat, jak jste se cítil psychicky?
Velmi špatně. Pořád jsem doufal a věřil, že to dobře dopadne. Ze začátku mě uklidňovali advokáti, ať jsem v klidu, že vše dobře dopadne, že jsem nic neudělal.

Věřil jste v to, že vám vyjde jeden z mimořádných opravných prostředků?
Ano. Doufal jsem v to, že všichni soudci nejsou stejní a že se v budoucnu na Vrchním soudě, Nejvyšším soudě, nebo Ústavním soudě najde alespoň jeden soudce, který celou kauzu spravedlivě posoudí, přečte si spis a vyhodnotí to tak, že jsem nevinný.


Vyhledal jste pomoc vězeňské psycholožky?
Navštívil jsem ji mnohokrát už ve vazbě. I proto, abych si popovídal, protože jsem byl tři měsíce na cele sám. Svůj případ jsem líčil psycholožkám. Radily mi různé věci, které by mi mohly pomoci. S psycholožkou i s ostatními lidmi z vězeňské služby jsem neustále rozebíral svou nevinu.

Co vás po psychické stránce drželo nad vodou?
Určitě rodina. Dopisy. To, že jsem mohl chodit volat. Neustále jsem utíkal od reality. Nedokázal jsem se smířit s tím, že tam jsem a pořád jsem s tím bojoval. Takže jsem furt špekuloval, co bych mohl dělat, abych se zabavil a nemyslel na to, že jsem se ocitl ve vězení, protože jsem to nechápal. Nevěděl jsem, co tam dělám, za co to mám, proč tam jsem. Neustále jsem hledal různé aktivity. Cvičil jsem tam. Psal jsem dopisy. Tyto věci mi pomáhaly k tomu, abych to tam nějakým způsobem zvládl.

Našel jste si ve vězení kamarády?
Kamarádi. Ono to je v úvozovkách. Aniž bych to čekal, tak jsem měl zkušenost s paradoxně dobrými lidmi, kteří mi po celou dobu pomáhali a zastávali se mě. Pár lidí se kterými jsem mohl pokecat, zacvičit si, či si s nimi jít zahrát fotbal, jsem tam měl.

Svěřil jste se někomu, že jste nevinný?
Určitě. Svěřil jsem se spoustě lidem. Prakticky každému jsem neustále vysvětloval svůj případ. Co se událo, co se neudálo. Rozpory mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Neustále jsem to s každým rozebíral. Argumenty jsem na to měl asi dobré, jelikož vězni mi většinou dávali za pravdu a nesetkal jsem se s někým, kdo by na mě útočil, že lžu, že jsem to udělal..

Jak na informaci o Vaší nevině reagovali spoluvězni? Chápali Vás, nebo jim to bylo jedno?
Někomu to bylo jedno. Někdo se mě skutečně zastal. Někdo byl opravdu přesvědčený o mé nevině, ale převažovali asi ti, co jim to bylo jedno. Vyslechli si mě, měli svoje problémy, neměli stoprocentní důkaz o mé nevině. Převažovali ti, kterým to bylo jedno, kteří to neřešili.

Vězeň Funda ale tvrdí pravý opak. Tedy to, že jste se mu svěřil s tím, že jste kadeřnici napadl, protože vás nečím rozčílila...
Týden po propuštění Nejvyšším soudem jsem dostal dopis od svého vězeňského kamaráda Zdeňka Daniela, který byl v té době v Mírovské věznici, že po Mírově chodí policisté, konkrétně vyšetřovatel Jušta se svými kolegy a snaží se vyslýchat, přemlouvat a přesvědčovat vězně, kteří se mnou byli na cele, aby řekli, že jsem se jim přiznal, že jsem to udělal. To vše pod příslibem nějakých lepších podmínek, převozu do lepšího kriminálu, podmínečného propuštění a dalších věcí. Z devatenácti lidí, které vyslechli do toho nikdo nešel už jenom proto, že většina z nich mi věřila, nebo další věděli, že policisté nikdy nedodrží slovo. Bohužel se z těchto devatenácti lidí našel jeden - brutální vrah Jiří Funda. Tento člověk se mnou byl již na vazbě. On si vyprosil, aby se mnou mohl být na cele, protože s nikým jiným si nesedl. S každým jiným měl konflikt. Po celou dobu jsem mu pomáhal. Cvičil jsem s ním. Když jsem měl nákupy, nebo mi přišel balík, jedl se mnou. Také jsem se s ním dělil o knihy a časopisy. Jiří Funda zásadně otočil a od té doby, co jsem byl propuštěný Nejvyšším soudem se o mě přestal vyjadřovat ve smyslu, že mi jako jedinému z lidí, které v kriminále potkal, věří. Po mém propuštění Nejvyšším soudem najednou zásadně otočil a sepsal společně s vyšetřovatelem Juštou rozsáhlou výpověď, kde přesně popisuje, jak jsem to měl udělat. Dle mého názoru mu tyhle věci někdo vnutil, nebo je za něj dokonce sepsal.

Povídali jste si někdy spolu o vaší nevině?
Ano, určitě. On byl dokonce přesvědčený o mé nevině. Celou dobu než jsem byl propuštěn Nejvyšším soudem se o mně v dopisech své manželce a babičce vyjadřoval jenom v superlativech a zveličoval mě, jak jsem suprovej, jak mě jedinému z celého kriminálu věří. Že každý brečí, že je nevinný, ale já, že jsem opravdu nevinný.

Jak na informaci o vaší nevině reagovali bachaři, či vychovatelé?
Členové vězeňské služby jsou v tomhle rázní. Oni ze zásady nikomu nevěří. Právě z jejich úst jsem se poprvé setkal s tím, kdy mi někdo říkal, ať nelžu, ať se přiznám. Někteří bachaři byli suproví a mohl jsem si s nimi popovídat. Byli přesvědčení o mojí nevině. Věřili mi, dokonce mi drželi palce a sami mi dokonce říkali o extrémních rozporech o kterých se dočetli. Záleží to na člověku.

Kolik procent vězňů pracuje?
Na Mírově jich pracovalo hodně. Troufnu si říct, že tam pracuje zhruba polovina všech odsouzených, což je podle mého názoru moc dobře, protože ti lidé si bez ohledu na to, co spáchali zaplatí dluhy, které mají. Na Mírově třeba pracují s motory Siemens, je tam dřevárna, vyrábí se tam nábytek. Dá se pracovat ve skladu, nebo se tam dají brousit kovy. Když jsem se dostal do výkonu trestu na Bory, tak tam nepracoval ani jeden člověk. Zakázalo to vedení z důvodu, že dva vězni utekli v krabicích. Z tohoto a z několika dalších důvodů tam nebyla práce. V momentě, kdy jsem Borskou věznici opouštěl, tak se spoluvězňům povedlo protlačit, aby mohli pracovat. Dneska tam dělají rukavice a různé drobné práce.

Ve vězení jste pracoval jako holič. Proč jste si vybral zrovna tuto práci?
Já jsem si jí nevybral. Mě ta práce byla předána. Dostal jsem do ruky strojek: "Na, tady stříhej!" Přišel jsem na Mírov a z důvodu, abych utekl od reality jsem žádal o práci. Potřeboval jsem trochu zpestření, abych nemyslel na ty lidi, na to prostředí. Chtěl jsem s nimi být, co nejméně v kontaktu. To, že jsem se v rámci své práce mohl pohybovat po kriminále mi hrozně moc pomáhalo. Zažádal jsem o práci na jakékoliv povolání a dostal jsem se do skladů, kde jsem tři dny v týdnu dělal výměny prádla a další tři dny jsem chodil stříhat po celém kriminále. Pokud jste holič, tak musíte být šikovný. Nikdy předtím jsem nestříhal, takže teprve až po pár měsících jsem sklízel úspěchy. Ze začátku jsem musel snášet plno nadávek.

Jak jste trávil svůj volný čas?
Hlavně jsem psal dopisy. Čekal jsem na každý hovor. Žil jsem jen dopisy, návštěvami a telefonními hovory na které jsem chodil. Dále to byly sportovní aktivity. Jednou denně jsem mohl jít na hodinovou vycházku, takže jsem to využil tak, že jsem si buď zacvičil, nebo jsem si zaběhal na dvoře.

Setkal jste se ve vězení se šikanou?
Určitě. Můžu být rád, že jsem nic takového nedělal já. Samozřejmě, člověk, který je slabší kus, je fyzicky, psychicky méně odolný než ostatní, nebo nad nimi nějakým způsobem vyčnívá, ať už inteligencí, vzhledem, dovednostmi, nebo dalšími věcmi, tak se pokaždé stává terčem útoků. Viděl jsem to mnohokrát. Jednomu vězni dělali pakárnu. Hlavu mu strkali do záchodu a splachovali, močili mu do kelímků. Viděl jsem různé věci od nadávek až po různé projevy šikany včetně těch fyzických.

Proč mu to dělali?
Tam se jednalo buď o to, že nebyl fyzicky tak zdatný, byl psychicky méně odolný, neuměl se chovat, byl drzý, příliš mladý, vyskakoval si, nebo nevěděl, jak má s ostatními spoluvězni jednat. Takže, tohle byl nejčastější problém toho, proč měl někdo konflikt. Anebo také trestný čin, kterého se dopustil. Třeba člověk, který měl hlavu v záchodě a ostatní mu jí splachovali, tak ten se dopustil trestného činu znásilnění a byl označován za tzv. "prcačkáře".

Jak se to o tom za co sedí dozvěděli ostatní vězni?
Tyto případy jsou dost medializované. V tomhle případě se jednalo o to, že jsme se to dozvěděli z časopisu Krimi v němž byl článek čeho se měl dopustit. Takže, takhle jsme na to přišli. V jiných případech jsme se to dozvěděli z televize při sledování zpráv.

Jak se vězni chovají k pedofilům?
Ostatní na ně plivali, čehož jsem byl svědkem. Řvali na ně. Takového člověka někde potkali u doktora a on se setkával s podobnými útoky.

Setkal jste se někdy se šikanou na vlastní kůži?
Samozřejmě, že s nějakou slovní jako třeba: "Dělej pičo!", nebo: "Jestli mě ostříháš blbě, tak ti narvu ten strojek do prdele!" Něco takového jsem také zažil. Nemusel jsem někomu něco nosit, nebo něco zařizovat. Několikrát jsem se ocitl v situaci, kdy jsem mohl být obětí trestného činu ze strany spoluvězně. Šlo mi téměř o život. Nevím, co by z toho bylo, ale mohlo z toho být velké zle.

O co konkrétně šlo?
Tam se jednalo o to, že jsem se setkával s člověkem, který po mě neustále chtěl známky. Jednou jsem se podvolil a slíbil jsem mu, že mu donesu dvě známky. Ale, bohužel v té době, kdy jsem mu je měl předat, mě na jeho trestní oddíl, kam jsem ho šel stříhat bachař nevzal a já jsem mu to nemohl nijak vysvětlit. V kriminále platí, to co řeknete. Jakmile to nedodržíte, ať se jedná o cokoli, tak je zle. Já jsem nedodržel slovo a bylo z toho zle v tom smyslu, že se na mě chystal a chtěl mě zbít. Zmanipuloval ostatní a ti mě pak brali, že nedržím slovo. Člověk, který se mě zastal, pomohl mi, aniž bych to dopředu čekal, byl Rom. Celou dobu, co jsem byl ve výkonu trestu na Mírově se mě zastával, pomáhal mi. Byl pro mě dokonce i oporou. Na oddíle, kde jsem byl měl největší slovo.

A co násilí ve vězení se zvýšenou ostrahou? Je tam časté?
V "déčku" (pozn. zvýšená ostraha) to paradoxně není tak divoké jako v těch "mírnějších" skupinách. Vězni ve vězení se zvýšenou ostrahou mají dlouhé tresty a chtějí mít klid. Z tohoto důvodu si to nechtějí tolik znepříjemňovat. Ale, samozřejmě, setkával jsem se s tím dnes a denně. Neustále se někdo vyskytoval v roli toho, kdo byl šikanovaný a naproti tomu byl ten agresor. Ten s vyšším postavením, s většími svaly, s větší psychickou odolností, s větším jménem, kdo na něho útočil.

Popral jste se někdy ve vězení?
Naštěstí ne. Byly tam nějaké potyčky, ale to bylo ze srandy. Jednalo se o pošťuchování, kdo má větší svaly, kdo má větší sílu. Vysloveně fyzické napadání ať už z mé strany, nebo ze strany někoho jiného tam nebylo. Měl jsem to štěstí, že jsem se neporval ani jednou.

Jak byste se vyjádřil o vězeňské stravě?
Měl jsem s tím problémy ze začátku. Párkrát jsem zvracel, často jsem měl průjem. Nebylo lehké si na to zvyknout. Do dneška si vybavuji knedlíky se zvláštní hnědou omáčkou ve které plavaly dva, tři kusy zeleniny. Ve vazební věznici jsme toto jídlo měli třikrát týdně.

Jak dosáhnete toho, aby vám ve vězeňské kuchyni dali větší porci?
Známé platidlo je tabák. Tabákem se dá zařídit spoustu věcí. Takhle bych to asi zkrátil.

Co všechno se dá ve vězení sehnat za tabáky?
Samozřejmě záleží na příslušné věznici. Z toho, co jsem zaslechl ve vězeńských povídačkách se dá zařídit spousta věcí. Byli lidé, kteří v kriminále dokázali otočit milion korun na drogách, které tam prodávali. A dokázali to tahat ven. Nevím přesně jak, ani s čí pomocí. Za tabáky se dají sehnat větší porce jídla, maso, vajíčka. Je to platidlo všeho.

A co hygiena? Kolikrát týdně jste se mohl koupat?
Já jsem byl pracující, takže jsem se mohl koupat každý den. Když jsem byl na vazbě, tak dvakrát týdně. Stávalo se, že dozorce přišel naštvaný a pustil studenou vodu. Na vazbě byla sprcha ve velké místnosti, kam se vešlo deset, patnáct lidí. Na Borech byl na oddíle, kde bylo dvacet odsouzených jeden sprchový kout. Je to různé podle druhu věznice.

Je ve vězení s ostrahou častá homosexualita, jak se proslýchá?
Ne. Vůbec jsem se s tím nesetkal. Občas někdo povídal, co někde dva dělali. Přímo, že bych někoho viděl, tak to ne.

Kdo je ve vězení nejproblémovější?
Lidé, kteří byli venku drogově závislí a silně narušení lidé poznamenaní kriminálem, kteří byli ve výkonu trestu vícekrát.

Jaký je váš nejotřesnější zážitek z vězení?
Mě třeba strašně vadily neustálé prohlídky, filcungy, vyhazování věcí, svlékání do naha, dělání dřepů, zneužívání pravomocí některých členů vězeňské služby...

Je něco, co vám pobyt ve vězení dal?
Uvědomil jsem si, že jsem se dřív nechoval ve všech věcech úplně správně, že jsem nervoval svoje rodiče, že jsem nechodil do školy, že jsem flákal věci. Naučil jsem se trochu zodpovědnosti, cílevědomosti, držet slovo. Takže, určitě mi to něco dalo. Nějaký nadhled. Jsem asi jeden z mála. V tomhle mi to pomohlo. Zároveň vděčím tomu, že mě ten kriminál tolik nepoznamenal a že jsem měl kolem sebe lidi se kterými jsem si sednul nikoliv proto, že jsem byl finančně zajištěný, ale protože jsme si spolu sedli, cvičili jsme spolu, mohli jsme komunikovat o plno věcech, které jsme zažili. Takže, vděčím za to i určité dávce štěstí.

Co Vás napadlo, když vám oznámili, že jste propuštěn na základě rozhodnutí Nejvyšího soudu?
Já jsem se to dozvěděl až po mé závěrečné řeči, když jsem panu soudci Nejvyššího soudu líčil celou událost, tak jak jsem jí zažil. Samozřejmě, já jsem málem spadnul na zem. Byl jsem z toho úplně v šoku. Hlavou mi proběhlo, co všechno bych chtěl stihnout. V té době jsem svoji tehdejší přítelkyni, dnes už manželku, požádal o ruku, takže už to byla moje snoubenka. Takže, hned mi blesklo hlavou, jak bych se s ní rád, co nejdříve oženil. A také jsme plánovali společně založit rodinu. To byly moje první myšlenky.

S Vaší manželkou jste se seznámil až když jste byl obžalovaný?
Naše rodiny se znaly. Párkrát jsme se pozdravili. Nikdy jsme spolu dlouze nekomunikovali. Ona mne vyhledala, napsala mi dopis s tím, že je šokovaná z toho, co se v téhle zemi děje. Já jsem jí začal popisovat svůj případ, ona mi uvěřila a začala jezdit na návštěvy. No, a pak z toho vznikla láska a zasnoubení.

Poté, co jste byl propuštěn jste prostřednictvím médií nechal pozdravovat své bývalé spoluvězně na Mírov, což ostře kritizoval senátor Miroslav Antl. Proč jste tak učinil?
Plno lidí mě za to kritizovalo. Já to chápu. Tito lidé se mnou byli rok na cele, neustále to poslouchali a někteří z nich mi opravdu věřili a tím pádem mě i podporovali. Den předtím než mě v roce 2015 propustil Nejvyšší soud mi od mých spoluvězňů přišel dopis s podpisy úplně všech, kteří se mnou byli na cele s tím, že mi drží palce a přejí mi úspěch. Já jsem byl ovlivněný i tímto. Samozřejmě, byl jsem v obrovské eufórii. Po dvou letech a třech měsících jsem se ocitl na svobodě.

Vy jste pozdravoval jako kamarády lidi, kteří jsou vrazi a násilníci..
Já jsem tím nemínil úplně všechny. Mínil jsem lidi, jenž zmiňuji v našem rozhovoru, kteří mi pomáhali. Byli tam lidé, kterým jsem byl opravdu vděčný. Uvědomte si, že člověk, který se ocitne ve vězení tam někoho potřebuje. Může jet sám na sebe, ale nejde, aby to vydržel tak dlouho, to prostě nezvládne. Podle mě, člověk, který se dostane do vězení, ať už něco udělal nebo neudělal, vždycky potřebuje někoho, kdo ho nějakým způsobem podrží. Věřte mi, že kdokoli, kdo tohle bude číst a dostal by se do stejné pozice, tak by stejně jako já vyhledával alespoň jednoho, dva lidi, kterým by se potom cítil být zavázaný.

Věříte v to, že proces, který na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu dostane nová porota vyhrajete?
Doufám v to. Mohu být vděčný za usnesení Nejvyššího soudu, protože konečně mi někdo dal za pravdu. Konečně jsem narazil na spravedlivého poctivého soudce, který si přečte celý spis a nenechá to pouze na tom, co napíše na pár prvních stránkách státní zástupkyně. Jsem za to velice vděčný. Doufám, že změnou senátu docílím konečně klidu a že nebudu muset nastoupit do výkonu trestu, protože tam nemám, co dělat.

Pokud ho vyhrajete, budete požadovat odškodné?
Samozřejmě, táta do toho vložil spoustu peněz. To je fakt, ale mě osobně o žádné peníze nejde. Já mám doma rok a půl starou holčičku, manželku, studuji vysokou školu a mám vidinu nějakého kvalitního zaměstnání. Takže, mě jde hlavně o to být s rodinou, být na svobodě. Mě nejde o nějaké peníze.


Bral byste podmínku?
Bral bych cokoliv, jenom abych mohl být na svobodě.

Děkuji za rozhovor Vít Hassan

____________________________________________________________________


8 ARGUMENTŮ PROTI LUKÁŠI NEČESANÉMU:

  • Lukáš Nečesaný se jako mladý údajně často pral, bral pervitin a u svých rodičů se měl dopustit drobných krádeží peněz a elektroniky.
  • V době přepadení měl svým známým dlužit několik set korun.
  • Do kadeřnictví vešel pět minut před zavírací dobou, několik minut před napadením a okradením kadeřnice.
  • Uvnitř kadeřnictví měl zahlédnout kupičku vlasů, kterou by údajně nemohl vidět, kdyby zůstal stát v předsíňce kadeřnictví, tak jak tvrdí.
  • Po události na svůj Facebook napsal, že jeho známou kadeřnici okradli, ačkoliv se dozvěděl informaci o tom, že byla napadena.
  • Uvnitř kadeřnictví se na místě napadení našla jeho pachová stopa.
  • Když ho zatýkala zásahová jednotka, tak se měl aniž by věděl, zda se nejedná o únos bránit se slovy: "Já jsem té paní nic neudělal!"
  • Svému spoluvězni Jiřímu Fundovi se měl přiznat, že kadeřnici napadl, jelikož ho prý něčím rozčílila.


8 ARGUMENTŮ PRO LUKÁŠE NEČESANÉHO:

  • To, že se jde těsně před zavírací dobou nechat ostříhat oznámil Nečesaný předem svému učiteli.
  • Nečesaný pochází z bohaté rodiny, tudíž k přepadení kadeřnice chybí motiv.
  • Policii se několik dnů po napadení kadeřnice dobrovolně přihlásil jako svědek a poté, již jako obviněný projevil přání, aby se kadeřnice probrala z kómatu a poznala pachatele.
  • V době činu nosil na očích brýle s pěti dioptriemi bez kterých by se dle některých znaleckých posudků mohl pohybovat jen s obtížemi.
  • Kadeřnice při prvotních fotorekognicích poté, co se probrala z kómatu označila za pachatele někoho jiného a uvedla, že pachatel na sobě neměl brýle.
  • Pachová stopa Nečesaného se našla až po třetím ohledání místa činu, přičemž vyšetřovatel případu se měl své milence údajně přiznat, že ji na místo činu donesl a celý případ tak měl zmanipulovat v Nečesaného neprospěch.
  • Stopa boty v kaluži krve nebyla Nečesaného. Za osmi ulámanými nehty kadeřnice se našla DNA jiné osoby než Nečesaného.
  • Jiří Funda údajně nebyl před soudem schopen říci souvislou větu, přitom dopis ve kterém napsal o Nečesaném, že se mu k napadení kadeřnice přiznal má údajně několik stran souvislých informací.

Původně psané pro časopis Esquire.


Autor: Vít Hassan | čtvrtek 21.9.2017 13:34 | karma článku: 26.94 | přečteno: 4648x

Další články blogera

Vít Hassan

Výběr mých 22 nejlepších fotografií za rok 2017

Do tohoto fotoblogu jsem zařadil výběr mých 22 nejlepších fotografií za rok 2017. Jedná se především o fotografie z demonstrací a street portréty, ale do svého výběru jsem zařadil také pomyslnou třešničku na dortu na závěr...

31.12.2017 v 13:34 | Karma článku: 18.72 | Přečteno: 1000 | Diskuse

Vít Hassan

Karel Loprais a jeho vzpomínky na Afriku

Karel Loprais (* 4. března 1949 Ostrava) je bývalý český automobilový závodník a šestinásobný vítěz automobilových závodů Rallye Dakar v kategorii kamionů.

29.12.2017 v 13:34 | Karma článku: 16.09 | Přečteno: 509 | Diskuse

Vít Hassan

Štěpán Mareš: "Profesor výtvarné výchovy mě u zkoušek vyhodil!"

Štěpán Mareš (* 26. června 1972) je český kreslíř komiksů, veřejnosti známý především z časopisu Reflex (seriálový komiks Zelený Raoul), Lidových novin (dříve vycházející seriál Dlouhý nos) a komiksových stripů v časopise 5+2.

28.8.2017 v 13:34 | Karma článku: 20.00 | Přečteno: 1241 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Martin Hatala

Stalo se při vracení nevhodného dárku

Ano, i já patřil mezi ty, kdo dárkem nepotěšil. Naštěstí ale jsem si EET účtenku společně s cedulkou na svetru nechal, takže jsem předpokládal, že vracení nebo výměna by mohla proběhnout bez nesnází. Ale nechtělo se mi do toho,

18.1.2018 v 13:39 | Karma článku: 9.44 | Přečteno: 294 | Diskuse

Josef Hejna

Sedmilhář

Do politiky už vstupuji minimálně, ovšem mám dlouhodobě pár oblíbených sedmilhářů. Uhádnete jednoho z nejoblíbenějších?

18.1.2018 v 12:00 | Karma článku: 21.99 | Přečteno: 610 | Diskuse

Tomáš Flaška

Nevěřte už nikomu a ničemu

Dá se předpokládat, že se vyrojí hodně "zaručených informací" ohledně prezidentské volby. A hodně aktivistů, nebo spíše tupých ovcí, je bude rádo šířit.

18.1.2018 v 11:23 | Karma článku: 28.09 | Přečteno: 475 | Diskuse

Aleš Sedláček

Láme se chléb, nenechme se rozdrobit

Po „neziskovkách-pijavicích“ přišel v prezidentské řeči ve sněmovně opět apel k sebe-financování neziskových organizací – nebo alespoň k větší míře spolufinancování. Celých 17 miliard, to jsou přeci velké peníze...

18.1.2018 v 9:54 | Karma článku: 7.95 | Přečteno: 351 | Diskuse

Vladimír Havránek

Ježíšku, vím, že je již po Vánocích, ale přál bych si prezidenta který nelže!

Spolek přátel Miloše Zemana uveřejnil v některých denících inzerát tohoto znění. "Stop imigrantům a Drahošovi, tato země je naše, volte Zemana". Nebudu dělat žádnou kampaň, účastnit se debat a urážet kandidáty. VŠE JE TO JEN LEŽ.

18.1.2018 v 9:38 | Karma článku: 29.99 | Přečteno: 723 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.