Jan Kaláb: Poslední mohykán českého graffiti

4. 06. 2013 13:34:34
Jan Kaláb zkrášlující šedivé betonové zdi svými obrovskými, nápaditými barevnými graffiti pod přezdívkami "Splash", "Cakes" či "Point", patří mezi nejznámnější graffiti umělce nejenom u nás, ale i v celé Evropě. V roce 2006 absolvoval akademii výtvarných umění v Praze. Zde je můj rozhovor s ním:

Několik let patříš mezi absolutní evropskou špičku v graffiti a streetartu. Mohl bys mi říct, co tě tenkrát v 90. letech ke graffiti přivedlo, v jakém roce jsi udělal svůj první piece (výtvarné dílo na zdi) a kolik jsi jich do dneška zhruba vytvořil?

Svůj první piece jsem udělal na podzim roku 1993 na Kampě. V té době toho v Praze moc nebylo, bylo to něco nového. Když jsi teenager, tak se jedná o něco, co je barevné, člověk vlastně pořádně neví, co to je a působí to na tebe hrozně svobodně a nespoutaně. Přesně tohle mě tehdy chytlo, začal jsem se zajímat o co jde a postupně jsem do toho pronikal. Tehdy o tom ještě nebyly žádné časopisy, žádný internet... Graffiti byla nová věc. Česká graffiti scéna tehdy byla v plenkách. Postupem času jsem se do toho dostal, skamarádil jsem se s klukama, co se tím také zabývali a stali jsme se součástí scény jako druhá generace. Kolik pieců jsem celkem vytvořil, to přesně nedokáži říct. Myslím, že to bylo něco mezi 500 a 1000.

dnessplash.jpg

V jakých zemích jsi svá díla tvořil?

Od Evropy přes jižní a severní Ameriku až po Asii. V rámci Expa jsme byli v Číně, dále jsem tvořil na Filipínách, v Indonésii, v Brazílii... Pokaždé, když někam jedu, tak se tam snažím namalovat aspoň jeden piece.

dnesModena6_final.jpg

dnescakes.jpg

Mimo graffiti jsem zaregistroval, že jsi také vyléval praskliny v asfaltu barvou.. Tuším, že to bylo v Praze na Žižkově.. Byl to tvůj nápad, nebo jsi se inspiroval někým jiným?

Jednalo se o můj nápad. Tento streetartový projekt jsem dělal v letech 2005 - 2006. Chtěl jsem vytvořit nějaké streetartové dílo na zemi, abych nemusel tvořit na stěně. Trošku mě inspiroval streetartový umělec Zeus z Francie, který obtahoval stíny vržené na chodník. Praha je specifická tím, že jsou téměř všude asfaltové záplaty, tak jsem se rozhodl je vybarvovat. Mělo to docela pozitivní ohlas u veřejnosti.

Též jsem si všimnul tvých trojrozměrných instalací a nápisů "Point". Co tě k tomuto netradičnímu nápadu, jak oživit betonovou šeď, přivedlo?

To jsou spíš takové graffiti bez spraye. Nápis si uděláš v ateliéru, příjdeš na místo a nalepíš ho. Dělal jsem to již dřív - v roce 2006. Předloni jsem to zopakoval v Brazílii a po návratu do Čech jsem si říkal, že by bylo dobré jich udělat pár nových, protože ty staré postupem času zmizely.

Byl jsi členem legendární graffiti skupiny DSK, mezi jejíž členy patřil také Neolit, ten se teď pod přezdívkou Vladimír 518 věnuje rapu.., Romeo je tuším režisér.., Bior se věnuje malířství... Stýkáte se někdy?

Né tak moc jako dřív, ale samozřejmě se vidíme rádi. Přece jenom život plyne rychle a každý máme svoje starosti.

Čím se v současné době konkrétně zabýváš?

Malováním obrazů a vyráběním trojrozměrných objektů. V podstatě se jedná pořád o to samé, jen se snažím to převézt na nějakou profesionální bázi. Teď připravuji výstavu, kterou budu mít v Červnu v Chemistry gallery, takže jsem každý den v ateliéru a maluji.

dnespoint.jpg

Jakým způsobem své obrazy vytváříš?

Maluji je akrylem na plátno a stíny stříkám airbrushem nebo stříkací pistolí. Spreje na plátně v podstatě nepoužívám, protože sprej smrdí a na plátně nevypadá pěkně.

Kdybych si chtěl tvoje dílo koupit, tak kolik si mám připravit? Na jaké ceně tvá díla začínají?

Řekněme na padesáti tisících za plátno. Pak jsou samozřejmě levnější věci - když se jedná o sítotisk, tak je to maximálně pár tisíc.

dneskalabatelier.jpg

Chystáš do budoucna tvorbu velkých, trojrozměrných objektů?

Teď na té připravované výstavě budu mít totem, který je vysoký asi 3 metry. Jedná se o sloup, který bude z laminátu, takže bude moci zůstat i venku. Všechny objekty, které jsem tvořil dřív byly z materiálu, který nebyl stálý. Tohle bude můj první objekt, který vydrží.

Dle mého názoru graffiti v Čechách postupně strašně upadlo. Devadesátá léta přitom označuji za zlatá léta českého graffiti. Čím si ten úpadek vysvětluješ?

Vím o čem mluvíš.. Prostě doba je jiná.. Myslím si, že mladí lidé do toho byli tenkrát víc nadšení. Dneska nikdo nemá tolik trpělivosti u stěny strávit tolik času a zároveň i trend je dělat ty věci jako ošklivější, právě v reakci na to, aby to nebylo moc vyleštěné. Je to jedno s druhým, stále jsou však lidi, kteří dělají promakané věci.

Streetart na domku ve Vítkovicích

Teď přejdem na lumpárny... :-) Na kolika vlacích jsi celkem vytvořil nápisy, kolikrát tě u toho chytli a jakou jsi tehdy dostal největší pokutu?

Od dvouset už jsem to přestal počítat, takže plus mínus 250.. Párkrát mě u toho chytli, ale nepamatuji si přesně kolikrát. V té době jsem se z toho pokaždé nějak dostal, takže to bylo v řádu pár tisíc.

Co vlastně člověka vede k tomu, že vezme spray a jde své dílo naprejovat na vlak? Jedná se o adrenalin nebo spíš o touhu, aby tvé dílo viděli lidé po celé republice?

Graffiti začalo na vlacích v New Yorku a každý to chce napodobit. Pomalovat panel na vlaku je něco jiného než pomalovat zeď. Měl jsem možnost legálně malovat vlak v Rio de Janeiru a bavilo mě to úplně stejně, takže aspoň v mém případě to o adrenalinu není.

Proč ti konkrétně nevyšla zakázka pomalování pilířů nuselského mostu?

Od začátku jsem z toho měl divný pocit. Začalo to tak, že mě oslovila firma, která spolupracovala s městem, abych připravil koncept a sestavil team. Těsně před realizací se proti tomu obrátila vlna odporu, paradoxně z umělecké scény. Celou věc iniciovalo město. Politička, která to celé vymyslela a inicialovala, od toho dala ruce pryč a nechala v tom firmu, kterou oni oslovili. Jenže ta firma si to nechtěla rozházet s městem, aktivně se nebránila a v médiích to pak vypadalo, že za všechno můžu já s Pastou, který se měl celého projektu zúčastnit také. Přitom já po pomalování Nuseláku nikdy zvlášť netoužil.

Teď taková tvrdší otázka. Jak se osobně stavíš k vandalismu, např., když někdo kamenem rozryje okna u tramvaje nebo posprejuje novou fasádu?

Jsou to většinou mladí kluci, kteří si neuvědomujou hodnotu těch věcí a vidí v tom nějakou svojí vnitřní soutěž.

Konkrétně, když jde někdo se sprejem třeba na Karlův most či posprejuje nějakou sochu...

Jedná se o vandalismus, ale je to pořád jen barva.

Jaké jsou tvé plány do budoucna? Jak dlouho chceš graffiti dělat?

Já stále tvořím nějakou svojí věc, která se transformuje. Teď je to spíš volné umění, graffiti jdu čas od času udělat jako svůj koníček. A takhle budu pokračovat dál, jsem profesionální umělec.

A tvé nejbližší plány?

Vernisáž výstavy "Děravé plány" 6. 6. 2013 v Chemistry gallery.

Děkuji za rozhovor Vít Hassan

Autor: Vít Hassan | úterý 4.6.2013 13:34 | karma článku: 15.49 | přečteno: 3076x

Další články blogera

Vít Hassan

Výběr mých 22 nejlepších fotografií za rok 2018

Stejně jako loni jsem do Silvestrovského fotoblogu zařadil výběr svých 22 nejlepších fotografií, které jsem pořídil v letošním roce.

31.12.2018 v 13:34 | Karma článku: 22.03 | Přečteno: 1285 | Diskuse

Vít Hassan

Architekt Patrik Kotas: „Vztahy mezi architekty v Čechách jsou hluboce konfrontační!“

Patrik Kotas (*1.9.1964) je český architekt specializující se na návrhy dopravních staveb a designér prostředků hromadné dopravy. V roce 1988 absolvoval Fakultu architektury ČVUT v Praze a následně odbornou stáž ve Francii

13.12.2018 v 13:34 | Karma článku: 14.35 | Přečteno: 912 | Diskuse

Vít Hassan

S čerty nejsou žerty - rozhovor s Borisem Rudým

Na Borisovi Rudém si nejprve všimnete jeho vizáže. Mnohem zajímavější ovšem je, že v ústeckých Předlicích skupuje ruiny domů, opravuje je a pronajímá je sociálně slabším za lidové ceny.

26.10.2018 v 13:34 | Karma článku: 17.54 | Přečteno: 858 | Diskuse

Vít Hassan

Architekt Václav Aulický vzpomíná na výstavbu Transgasu a Žižkovské televizní věže

Václav Aulický (*1. března 1944) je český architekt a vysokoškolský profesor. Je absolventem FSv ČVUT. Jeho stavby mají high - tech a postmoderní prvky. V roce 1967 vystudoval architekturu na Fakultě stavební ČVUT v Praze,

25.10.2018 v 13:34 | Karma článku: 16.01 | Přečteno: 1179 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Filip Vracovský

Kdyby tak i to slabší

co člověk v životě udělá mělo v sobě sílu minimálně jako Dým bramborové natě, nebylo by tu vůbec špatně...

23.2.2019 v 13:53 | Karma článku: 7.90 | Přečteno: 120 | Diskuse

Karel Sýkora

Krása ... u Lóni a Lucky doma

Surrealismus je evropský umělecký směr, ale také životní styl, který usiluje o osvobození mysli, zdůrazňuje podvědomí. Snaží se o zachycení snů, představ, pocitů a myšlenek.

23.2.2019 v 12:37 | Karma článku: 4.67 | Přečteno: 107 |

Marie Voříšková

Jak u Koťátků pletli svetry

...Tím se mužská část naší rodiny proměnila v jakési transgender bytosti v dlouhých pletených šatech. Ještě k tomu se maminka v té době nechala ostříhat ,,na kluka"...pak mi sousedi řekli, že mysleli, že je tatínkův bratr...

23.2.2019 v 9:12 | Karma článku: 5.39 | Přečteno: 99 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Moje "Hallelujah"

Beata Krusic dala na svůj blog tip na jednu pozoruhodnou interpretaci Cohenovy superpísně „Hallelujah“. Díky za to. Song je inspirující – pro muzikanty i textaře. Také v českém jazykovém prostředí.

23.2.2019 v 8:35 | Karma článku: 12.49 | Přečteno: 236 | Diskuse

Karel Sýkora

Výklad veršů vybraného oddílu textu: Exodus 2,1–22

Kniha Exodus označovaná někdy též jako 2. kniha Mojžíšova, je druhá kniha Tóry neboli Pentateuchu a zároveň i Starého zákona. Kniha vypráví o odchodu Izraelitů z Egypta pod vedením Mojžíše a jejich putování pouští.

23.2.2019 v 7:42 | Karma článku: 6.03 | Přečteno: 123 |
Počet článků 202 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4309

Jsem kontroverzní člověk, který se ve svých článcích často staví proti hlavnímu názorovému proudu a s ničím si nebere servítky. V diskusi odpovídám pouze na slušné dotazy směřující k tématu daného článku. Příspěvky nesouvisející s tématem daného článku nekompromisně mažu.

Navštivte můj fotoweb:

http://vithassan.wixsite.com/photography

Najdete na iDNES.cz