U Austrian Airlines zřejmě neplatí heslo: "Náš zákazník, náš pán!"

Musím se s Vámi podělit o svůj vskutku netradiční zážitek z minulého týdne. Jelikož rád fotografuji zejména zajímavé lidi a historickou architekturu, tak jsem si jako destinaci pro svoji letošní dovolenou vybral právě Albánii. K mému cestování napříč touto zemí se zde ve fotoblogu určitě ještě vrátím, ale můj poslední zážitek z Albánie mi příjde natolik zajímavý, že s ním začnu. Albánii jsem opouštěl více než po deseti dnech mého cestování napříč touto chudou, ale krásnou zemí...

Jarmila Ročková z firmy Austrian Airlines má velký smysl pro humor...

S kritikou musím v první řadě začít sám u sebe. *Za událostmi popisovanými ve třetím odstavci mého článku si můžu víceméně sám a vymstilo se mi tak moje skrblíkovství a snaha za každou cenu ušetřit každou korunu či respektive každé Euro. *Za událostmi popisovanými v pátém a šestém odstavci mého článku stojí naprosto neuvěřitelné, zcela neprofesionální chování ze strany zaměstnanců letiště v Tiraně a leteckých společností skupiny Lufthansa.

* Můj odlet z letiště Matky Terezy v Tiraně měl být 11. Října. v 15:05. Místo toho, abych se na místo vydal dvě hodiny předem, jak striktně praví letištní řád a hodinu a půl tak "smysluplně" strávil pozorováním znuděných tváří čekajících na letišti, tak jsem ještě v poledne nakupoval suvenýry pro své blízké a vychutnával si albánskou zmrzlinu, která je veřte či nevěřte, ta nejkrémovější a nejlepší, jakou jsem kdy jedl... Ve 14:00 jsem se dorazil na stanoviště autobusové letištní linky v centru Tirany, která jezdí doslova za pakatel. Autobus mi s největší pravděpodostí těsně ujel a místo toho, abych si stopnul taxíka, (který z centra města na letiště stojí okolo 20 Eur), jsem čekal na další autobus. Ve 14:10 jsem si stopnul taxíka. Nasednul jsem do něj a v hlavě jsem si dokolečka přehrával ty nejkrásnější momenty z mé dovolené. Nebylo jich málo, se zážitky, které mě potkaly v Albánii jsem byl velmi spokojený a ani ve snu mě nenapadlo, že je ještě něco může pokazit. Ožralý řidič ve voze před námi, který šněroval vozovku příč na příč jako had, nevěštil vůbec nic dobrého... Na letiště jsem dorazil přesně ve 14:40, - tedy přesně 25 minut do odletu letadla. Vím, že tento čas není zdaleka ideální, také ale vím, že letecká společnost s dobrým jménem by se měla řídit známým heslem: "Náš zákazník, náš pán!" a vyjít zákazníkovi v jeho problémech maximálně vstříct. Stánek Austrian Airlines byl v té době z mě neznámých důvodů zavřený. Okamžitě jsem se letenkami v ruce rozběhl k letištní kontrole. Popletený zaměstnanec letištní kontroly mi poté, co jsem mu ukázal svou letenku, řekl, "že mě nemůže zkontrolovat, jelikož je moje letenka prošlá a datum odletu na ní je včerejší." Měl tím na mysli datum "010CT", které však v žádném případě neznamenalo datum odletu jako 10. 0CT0BER, nýbrž datum mého odletu z Prahy 1.0CT0BER. Když jsem se vůči tomu ohrazoval, tak mě poslal ke stánku Austrian Airlines. Stánek byl stále zavřený, marně jsem na něj klepal. Marně jsem též sháněl někoho v kanceláři Austrian Airlines v prvním patře terminálu. Nikdo nikde nebyl. Teprve několik minut do odletu mi zaměstnankyně konkurenční společnosti poradila, abych na roletu stánku společnosti Austrian Airlines zabouchal silněji, že uvnitř někdo je. Tak jsem také učinil. K mému překvapení se dveře stánku otevřely a z nich s naprosto netečným výrazem ve tváři vystrčila hlavu asi čtyřicetiletá Albánka. Ve stresu jsem se jí v rychlosti snažil vysvětlit tragikomický omyl kontrolora a fakt, že do odletu zbývá něco okolo patnácti minut a žádal ji o pomoc. Žena se mě místo toho ptala, proč tak bouchám na stánek, poté bez jakýchkoliv emocí odvětila, že let je již uzavřen a arogantně za sebou zavřela dveře od stánku. To samé mi potvrdil i právě příchozí manager Austrian Airlines s tím, že poslední zákazník byl prý odbaven ve 13:39. (Tedy minutu před mým příchodem). 

Ještě ten den jsem kontaktoval linku pro krizové situace naší ambasády v Tiraně a vysvětlil jim do jaké nezáviděníhodné situace jsem se dostal. Jelikož jsem měl v kapse jen něco málo přes 20 Eur, tak jsem byl nucen přespat na letištním terminálu. Druhý den dopoledne pro mě na letiště přijel zástupce velvyslance, který se situaci snažil řešit již ráno na hlavním vedení albánské pobočky Austrian Airlines, kde mu bylo předběžně přislíbeno, že doplatek na novou letenku bude jen něco okolo 50 Eur. Bohužel ve stánku na terminálu byla znovu ona arogantní žena, která pro mě předešlý den nehla ani prstem. Její verdikt byl nekomporomisní: Nová letenka bude za 400 Euro! Tak jsme s panem velvyslancem sedli do auta a jeli znovu na hlavní centrálu společnosti, kde mu byl ráno předběžně přislíben doplatek 50 Euro. Nakonec jsme se dohodli, že zpět poletím sesterskou společností Lufthansa a jednosměrná letenka mě bude stát 170 Euro. Odpoledne jsem si tedy zakoupil novou letenku a jelikož byl čas odletu ráno v 6 hodin, tak jsem pro jistotu radši opět přenocoval na terminálu letiště v Tiraně.

* K odbavení jsem se vydal ihned po výzvě více než s hodinovým předstihem. Potom, co jsem prošel rámem proběhla důkladná osobní prohlídka a pečlivá kontrola zavazadel, při které bylo vše v pořádku až na můj tradiční suvenýr z cest - pár oškrtaných místních krabiček od sirek. Kontrolorka se mě ptala na co je mám, odpověděl jsem jí, že je již léta sbírám. Odvětila mi, že je to problém, leda by z nich vysypala sirky a odtrhala škrtátka. S vysypáním sirek jsem souhlasil, s ničením krabiček ne. Poté, co je vysypala, jsem si stále trval na svém a kontrolorka mi sdělila, že mi vyhoví pouze v případě, pokud s tím bude souhlasit manager Lufthansy, ať se za ním vydám zpět na terminál. Tak jsem si vzal batoh, prošel zpět na terminál a zeptal se dotyčného managera, zda by mi s tou maličkostí mohl vyjít vstříct. Udiveně na mě zíral a odvětil, že si je bez obav můžu vzít s sebou na palubu letadla. Tak jsem se vrátil nazpátek a k mému překvapení jsem musel podruhé projít rámem a důkladnou osobní prohlídkou, která trvala dalších deset minut. Poté mi sdělili, že ohledně těch krabiček potřebují osobní vyjádření managera Lufthansy a když jsem požadoval, ať ho zavolají, tak mi odvětili, ať ho přivedu sám. - Dobrá, tak jsem se vydal zpět na terminál podruhé a managerovi, se snažil vysvětlit, že s ním kvůli takové prkotině potřebují mluvit osobně. Nevěřícně na mě zíral a řekl mi, že nikam nepůjde. Vrátil jsem se zpět na místo kontroly, kde jsem věřte či nevěřte musel opět projít kontrolním rámem a třetí důkladnou osobní prohlídkou...

 - Nevěděl jsem, zda se mám smát či brečet... Připadal, jsem si že se mi to všechno snad jenom zdá, prožívám nějaké Dé javu anebo, že jsem se ocitl v blázinci... Kontrolorka mi na konci této třetí prohlídky vzala zmiňované krabičky z rukou a hodila je do koše. Všechny tři kontroly trvaly dohromady téměř třičtvrtě hodiny a začínal jsem mít skutečný strach, abych podobně jako předchozí den nezmeškal letadlo. Když už jsem odcházel k pasové kontrole, tak se na místě zčista jasna objevil manager Lufthansy, nad bizarním chováním security jenom kroutil hlavou a nařídil jim, ať mi krabičky vrátí, že si je můžu vzít na palubu. Tak jsem si je nakonec vzal z koše na ukořistěné věci, prošel jsem pasovou kontrolou, která trvala dalších deset minut a marně sledoval, jak mi letištní autobus plný pasažérů právě ujíždí před očima. Co je moc, to je moc! - Ačkoliv jsem byl na letišti tentokrát včas, tak jsem v tom Kocourkově kvůli naprosto neprofesionálnímu chování ze strany zaměstnanců letiště a aerolinek zůstal trčet málem znovu! V tom okamžiku mi už pořádně ruply nervy a onu kontrolorku co tam nečinně stála, jsem pořádně seřval, že jestli mi to letadlo znovu uletí, tak se postarám, aby si můj další let zaplatila ze svého. - Vida, tohle na ní platilo. Dušovala se, že se letištní autobus ještě vrátí a rozčíleně volala někam vysílačkou. Už jsem v to moc nevěřil, ale skutečně se pro mě za pár minut vrátil a odvezl mě k letadlu. Když jsem nastupoval do letadla, tak zbývalo jen něco málo přes pět minut k odletu...

A teď ten největší fór na konec: Sednu si na sedačku, připoutám se, šáhnu si do kapsy u mikiny, (na kterou kontrolóři ve své trojité kontrolní agónii zřejmě zapomněli) a najdu v ní zbrusu novou krabičku a ještě k tomu plnou sirek!:-)

Managerka public relations Austrian Airlines paní Jarmila Ročková se mi k zmiňovanému problému a neprofesionálnímu chování zaměstnanců společnosti vyjádřila se slovy, že trojitá kontrola na letišti je přeci jen trochu moc, že se mi za chování zaměstnanců omlouvá a jako kompenzaci za vzniklé trable mi "velkoryse" nabídla suvenýry s logem společnosti. Třeba to ve skutečnosti myslela dobře, třeba mi chtěla udělat radost a poslat mi pár reklamních cetek či krabiček od sirek s červeným logem, ale na mě to za daných okolností spíš působilo dojmem, že si ze mě touto kompenzací dělá srandu.