Netrestané násilí nemá pouze tmavou tvář

V neděli večer, kolem deváté hodiny večerní napadli v centru Břeclavi tři útočníci údajně z cikánského etnika patnáctiletého ukrajinského chlapce. Celý incident začal tím, že po chlapci žádali cigarety, když jim odvětil, že žádné nemá, tak ho pro tento malicherný důvod povalili na zem a zkopali. Chlapec při útoku utrpěl velmi vážná zranění, konkrétně skončil v nemocnici s natrženými játry a se silně poraněnou ledvinou, o kterou přišel. Petro, se tak s nejvyšší pravděpodobností nestane boxerem, což byl dle slov jeho matky jeho životní sen...

Celý případ mi tak trochu připomněl, to, co se mi stalo před 13 lety. 4. Prosince 1998 jsem se vracel noční linkou autobusu ze setkání bývalých obchodních zástupců. V autobuse jsem potkal své známé - dva skejťáky. Poté, co jsem z něj vystoupil a se svými známými šel směrem k tramvajové budce, jsem zpozoroval, že pár desítek metrů za námi běží dva mladíci oblečeni v bombrech. V okamžiku, kdy nás dohnali jsem si ještě stačil všimnout, jak jeden z holohlavých mladíků řízl nožem do tváře jednoho z mých známých. Druhý z nich se mě jal pronásledovat. Okamžitě jsem se dal na útěk, při kterém jsem uběhl zhruba pětačtyřicet metrů směrem od tramvajové budky a ve snaze útočníkovi utéct jsem se obrátil a běžel zpět k tramvajovému ostrůvku. Tam už jsem jen ucítil podražení nohou a spadl jsem na zem. Když jsem se otočil, tak jsem za sebou spatřil mě známého neonacistu s napřaženou rukou, ve které svíral nůž zvaný motýlek. Vzápětí do mě kopnul a následovalo několik dalších kopanců, při kterých opakovaně zvolal "Bílá liga". Po minutě kopání jsem v zádech ucítil palčivou bolest a uslyšel jsem jiný hlas, jak dotyčnému říká, aby mě již nechal být, že už mám dost. Poté jsem se s vypětím všech sil zvednul a došel jsem do nedaleké telefonní budky, kde jsem okamžitě zavolal policii a záchranku. Záchranka na místo dojela dřív než policie a teprve v ní jsem si všimnul, že mé jeansy již nejsou modré, ale celé červené. Při následném vyšetření v pražské fakultní nemocnici v Motole doktoři zjistili, že mám v zádech osm centimetrů hlubokou ránu a měl jsem to štěstí, jelikož nůž se zastavil pouze centimetr od ledviny.

Druhý den za mnou do nemocnice přišla policie a získala ode mě jméno i detailní popis útočníka. Návštěva policie se opakovala ještě několikrát a sdělili mi, že mnou uvedeného člověka sice vyslechli, ale, že mé obvinění popřel a uvádí, že v ten den na zmiňovaném místě vůbec nebyl. Za velice zajímavý považuji argument policistů, že na sobě v době svého předvedení neměl ani mnou popisovaného černého bombra, ani kanady. (Opravdu jsem ještě neslyšel o bankovním lupiči, který by chodil ve stejném oblečení, jako v době přepadení..) Jeden z mých "známých" ve své výpovědi pouze potvrdil moji verzi do doby než nás skinheadi dohonili a on "hrdinsky" utekl. Druhý známý blíže popsal vzhled útočníka, který ho nožem řízl do tváře a ve své výpovědi uvedl, že poslední, co viděl byl druhý skinhead kopající do mě na tramvajovém ostrůvku. Obviněný později svoji výpověď změnil s tím, že v uvedený den na tramvajovém ostrůvku skutečně byl. Konkrétně se prý autobusem vracel domů z diskotéky společně s člověkem, kterého vůbec neznal a se svojí krátkozrakou přítelkyní. Oba dva na něj prý měli čekat zhruba padesát metrů od tramvajového ostrůvku a on se dle svého tvrzení šel pouze podívat na to, kdy jede noční tramvaj. Přiznal, drobný incident se mnou na tramvajové zastávce, ale dle jeho verze do mě z obavy o svou bezpečnost pouze jednou rukou strčil a následně se vrátil za svou krátkozrakou přítelkyní a cizím člověkem. 

Celý případ se dostal až k obvodnímu soudu, kde byl mnou popsaný mladík obviněn pouze z trestných činů výtžnictví a z ublížení na zdraví. Chování postarší soudkyně bylo velmi podivné již tím, že si pletla slova a několikrát mě k výpovědi vyzvala slovy: "Pane obžalovaný". Státní zástupkyně tehdy pro útočníka požadovala trest tuším ve výši dvou let nepodmíněně. Jaké však bylo moje překvapení, když soudkyně zbavila útočníka obvinění s odůvodněním, že jsem udal vzdálenost délky mého běhu od tramvajové budky k tramvajové zastávce jako 90 metrů, ale, že skutečná vzdálenost místa odkud jsem začal utíkat a místa, kde jsem byl napaden je jenom 5 metrů. (To sice ano, ale to nic nemění na mnou popsané délce běhu). Mezi její další perly patřilo to, že se chytla mé výpovědi, ve které jsem uvedl, že jsem ten večer vypil dvě piva, což prý mohlo ovlivnit mé rozpoznávací schopnosti a skutečný útočník mohl být někdo jiný než mnou popisovaná osoba. Další naprosto absurdní argumentací soudkyně bylo, že obžalovaný mladík do mě na zmiňované zastávce pouze strčil, odešel a během několika minut mě na stejném místě mohl zkopat a pobodat jiný mladík. (To, ovšem zcela vylučuje výpověď obou mých svědků, kteří vypovídali shodně se mnou, i když osobu útočníka neurčili)

Po mém odvolání se celý případ dostal až k městskému soudu, který na odůvodnění paní soudkyně shledal závažná pochybení, cituji: "Hodnocení důkazů bylo v příkrém rozporu z trestním řádem" a vrátil ho na obvodní soud k novému projednání. Zpět se dostal bohužel ke stejné soudkyni, která obžalovaného opětně zprostila viny. Do dneška si kladu otázku, kolik za to tehdy dostala, zda jí ono divadlo za to stálo či zda se sama před sebou ani trochu nestydí. Ačkoli útočník nebyl potrestán, tak jsem měl tehdy narozdíl od patnáctiletého Petra velké štěstí. Trojice tří grázlů (což pokládám za velmi slabé slovo), která ho kvůli cigaretě přizabila, však stále uniká spravedlnosti. Jsem docela udiven, že útočníkům hrozí obvinění pouze ze spáchání trestného činu těžkého ublížení na zdraví a výtržnictví. Podle mého názoru lze ještě spekulovat o trestném činu neposkytnutí pomoci a možných rasistických pohnutkách pozadí celého útoku.

 Abych řekl pravdu, tak bych se v tomto případě vůbec nedivil, kdyby ten kluk začal cítit averzi a nenávist k naprosto všem Cikánům, přístě už chodil připravený na podobný útok a ozbrojený, a při příštím byť sebemenším útoku z jejich strany by na něj reagoval zkratově. I  za cenu toho, že to přežene a půjde si za to sednout, protože jak ostatně sami vidíte na mém případu či na případu imbecila z Krupky, který za svůj zrůdný čin dostal pouze pět let, tak soudy za podobné násilí vůbec netrestají či za něj trestají jen velice mírně. Podobné násilí striktně odsuzuji a jsem pro nejpřísnější možné tresty, nehledě na etnicitu pachatelů, kteří ho páchají, protože jak vidíte, tak netrestané násilí nemusí mít pokaždé pouze tmavou tvář.