Pohlednice z Albánie (fototip na letošní dovolenou)

Poslední část ze série fotoblogů věnovaných Albánii, tentokrát zaměřený na nádhernou historickou architekturu, kterou jsem nafotil během mé loňské dovolené v této balkánské zemi.

Krujë

1. Krujë bylo centrem odporu během tureckého tažení v 15. století, který proti Osmanům vedl národní hrdina Gjergj Kastrioti, známý též jako Skanderbeg. Dominantou města je starobylý hrad, jehož hradby obepínají i přilehlé městečko na pahorku. Skanderbeg používal hrad jako článek komunikačního systému táhnoucího se od severu Tirany až na jih. Signalizační světlo z věže mohlo spatřit osazenstvo hradu Lezhe na severu a zároveň v Petrele na jihu od Tirany. Za věží hradu, na druhé straně zdi se nachází ruina středověkého kostela s několika zachovalými fragmenty fresek.

Bazar v Krujë

1. Je nejlepším místem v celé zemi pro nákup suvenýrů. V polovině šedesátých let minulého století byl kompletně zrenovován, dřevěné obchůdky a ulice dlážděné "kočičími hlavami" působí tureckým stylem. Téměř ve všech krámcích se prodávají suvenýry jako překrásné vyřezávané mandolíny, albánské vlaječky, popelníky ve tvaru zásobníků na uhlí či zapalovače vyrobené ze starých patron. Dále jsou zde k vidění krámky ve kterých albánské ženy tkají koberce se starodávnými orientálními vzory či pletou tradiční vlněné ponožky s "vystouplou" patou.

Berat

1. Berat je jedním z nejstarších a zároveň nejkrásnějších albánských měst. Byl založen v 6 století př.n.l.
   
   Dělí se na horní město s převážně křesťanským obyvatelstvem, rušné dolní město obývané převážně muslimy a další křesťanskou čtvrť na druhé straně řeky. Místo, kde se rozkládá dnešní Berat bylo osídleno již v době bronzové. Ve druhém století př.n.l. přišli Římané a oblast pojmenovali Antipatrea. V roce 440 získal město byzantský císař Theodosius II a město pojmenoval Pulcheriopolis.V sedmém století bylo město dobyto Bulhary a dostalo slovanský název Beligrad, z něhož je podle některých teorií odvozen současný název města Berat.V roce 1417 bylo město dobyto Turky a stalo se tak až do roku 1912 tureckou provincií.Tudíž současný název města spíše souvisí s osmanským slovem "berat", což byl dokument, kterým sultán uděloval různá privilegia. Za osmanské vlády byl Berat významným obchodním centrem. Turci postavili v areálu hradu tři mešity, všechny pocházejí z 15. století a patří k nejstarším v Albánii. Nejstarší ze tří mešit je Královská mešita. Byla postavena za vlády sultána Bajezida II, který do osmanské říše vřele pozval Židy vyhnané z katolického Španělska. První, co se však každému turistovi vybaví při vzpomínce na Berat je množství bílých domků s tradičními velkými okny, kaskádovitě postavených do strmého kopce a změť úzkých, křivolakých uliček, které se mezi nimi proplétají jako klubko hadů.

Most v Beratu

1. V roce 1780 byl Ahmetem Kurtem pašou vybudován kamenný most na místě dřevěného mostu přes řeku Osum, který spojoval křesťanskou čtvrť Gorica s muslimskou čtvrtí Mangalem. Most přes řeku Osum tvoří sedm oblouků a je dlouhý 130 metrů. Jeho mohutné pilíře jsou zpěvněny kovovými háky z důvodu vysokých jarních vod.

Gjirokastër

1. Překrásné město Gjirokastër začalo vznikat okolo místního hradu ve 13. století. Hrad se dodnes tyčí vysoko nad městem, na vrcholku kopce s výhledem na říční údolí, které se rozprostírá hluboko pod ním. Do historie se poprvé zapsalo roku 1336 v pamětech Jana Cantacuzenuse, syna místodržitele byzantské provincie Morea, dnešního Peloponésu. V 15. století město obléhali a následně i dobyli Turci. Město se stalo administrativním centrem provincie zahrnující dnešní centrální a jižní Albánii a zároveň významným obchodním centrem. V 17. století mělo již přes 2000 domů, následně však bylo zničeno požárem. Překrásné kamenné domy, které jsou doslova zakousnuty do prudkého svahu, byly postaveny v první polovině 19. století. Při návštěvě hradu spatříme zajímavou věž s hodinami. Věž byla postavena v roce 1811 Ali Pashou z Tepelena, je vysoká 30 metrů a má 3 věžičky do různých stran. Staří lidé říkají, že jeho velký zvon mohl být slyšen do velké vzdálenosti, tedy až do Ioannina, v Řecku. Hodiny byly poškozeny v roce 1913 během první světové války.

Muzeum vojenských zbraní

1. Vstup do galerie patří k jednomu z hlavních pilířů stavby hradu. Tento prostor byl vybudován krytým klenutým systémem překladu. V roce 1968 byla galerie změněna na muzeum vojenských zbraní. Najdeme v ní některá děla z první a druhé světové války. Některá na pravé straně patřila italským vojenským jednotkám, zatímco některá nalevo pro změnu německým vojenským jednotkám. Jedná se o trofeje z první a druhé světové války. K hradu a původu jména Gjirokastër se vážou dvě pověsti. První vypráví o princezně jménem Argjiro, která žila na hradě. Brzy poté, co porodila svého prvního syna, bylo město obléháno Turky. Obyvatelé hradu vzdorovali do té doby než vyčerpali všechnu vodu. Útočníci se následně dostali na hrad přes hlavní bránu, město bylo zničeno a ženy byly odvedeny do otroctví. Mladá Argjiro raději zvolila smrt než otroctví. Své dítě zavinula do závoje a společně s dalšími dívkami se vrhla dolů z východního konce citadely. Podle pověsti byl z jejího jména následně odvozen název města. Druhá z legend odvozuje původ jména Gjirokastër od barvy města. Stříbřité břidlicové tašky střech domů mají barvu připomínající stříbro a stříbro se v Albánštině řekne "Aregjend".

Minaret mešity v Gjirokastëru

1. Mešita byla postavena Turky v roce 1757.

Americké špionážní letadlo

1. Toto špionážní letadlo v roce 1957 přistálo na území Albánie. Ohledně jeho přistání existují dvě různé verze. První verze praví, že letadlo bylo donuceno protileteckou obranou Albánie přistát. Druhá verze praví, že pilot musel přistát z důvodu poruchy motoru. V té době byla komunistická Albánie členem Varšavské smlouvy a proto propaganda hlásala, že letadlo bylo donuceno přistát, aby ukázala sílu a připravenost Albánské armády. Pilot tohoto dvousedadlového tryskáče byl údajně propuštěn zpět do Spojených států. Pokud je historka pravdivá, tak je zajímavé, že o něm poté už nikdy nikdo neslyšel... Cesta vedoucí přes hradby kolem letadla vede okolo tureckého vězení vybudovaného v 15. století. Podlaha vězení byla záměrně vybudována z ostrých a špičatých kamenů. Cely jsou navíc umístěny několik centimetrů pod úrovní chodby a z otvoru umístěného vysoko ve zdi mohli žalářníci lít do cel vodu. V zimě ledovou, v létě vařící. Z důvodu rozdílu v úrovních podlahy nebyla voda nikdy odvedena pryč a zůstávala v celách, dokud nepřibyl další džber..

Tirana

1. Tirana byla založena počátkem 17. století Sulejmanem Pašou z Mulleti, který nechal zřídit osadu na místě dnešní křižovatky ulic Rrugat e Barrikadave a Luigj Gurakugi. Dokud se v roce 1920 z Tirany nestalo hlavní město Albánie, byla jen malým a bezvýznamným městečkem. Důvodem, proč si politici za hlavní město vybrali právě Tiranu, byla její strategická poloha téměř ve středu Albánie. Hlavnímu městu země se však začala podobat až začátkem třicátých let minulého století, kdy se do země rozšířil italský vliv. Italští projektanti tehdy v Tiraně postavili obrovské náměstí (momentálně se rekonstruuje), které bylo pojmenováno podle národního hrdiny Skanderbega, široký bulvár, budovy ministerstev a několik budov zahraničních velvyslanectví. Během komunistického režimu bylo několik starých budov stojících na Skanderbegově náměstí zbořeno a mezi zbylé přibyla opera, Národní historické muzeum a hotel Tirana. Necitlivý trend, který nerespektuje starobylé stavby a v jejich blízkosti nechá vzniknout moderní betonové kolosy, bohužel pokračuje až do dnešní doby. Starých staveb se v albánském hlavním městě moc nezachovalo. Mezi pár staveb, které se dochovaly patří i jedna z nejkrásnějších - Mešita Et'hem Beje pocházející z 18. století a věžní hodiny stojící za ní na Skanderbegově náměstí v Tiraně. Informace na závěr: Čtenáři mých blogů se mě často ptají na to, kde jsem vyfocen na své profilové fotografii. - Jsem rád, že teď už to vědí! :)