Ředitel pražské zoo Miroslav Bobek vypráví nejen o ztichlé zoo v době nouzového stavu

Miroslav Bobek (*10. února 1967, Mladá Boleslav) vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Mezi roky 1993 - 2009 působil v Českém rozhlase, kde zpočátku pracoval jako redaktor a zpravodaj. 

V roce 2010 se stal ředitelem Zoo Praha a mezi roky 2014-2016 působil jako prezident Unie českých a slovenských zoologických zahrad.

Kolik v pražské zoo chováte celkem zvířat?

Je to 594 druhů a 4033 jedinců, pokud počítáme pouze savce, ptáky a plazy, nikoliv ryby, či hmyz. Tato čísla jsou ošidná, protože i tak do nich spadnou dvě žabky stejně jako dva sloni. 

Kolik zvířat z toho patří mezi ohrožené druhy?

Když to vezmeme ve smyslu, že jsou ve světovém červeném seznamu, tak kriticky ohrožených druhů máme třicet, s nižším stupněm ohrožení dalších více než sto padesát.

Vybavíte si z hlavy, o jaká zvířata se konkrétně jedná?

Samozřejmě jich mohu vyjmenovat celou řadu počínaje gorilami nížinnými přes majnu Rotschildovu až po velemloka. Dál bych uvedl bažanta Edwardsova, pro kterého vedeme evropský záchovný program a budeme ho posílat na Tchaj-wan, nebo mohu uvést krasku jávskou, kterou úspěšně rozmnožujeme, ale u níž jsou pochybnosti, jestli vůbec ještě žije v přírodě. Z plazů to jsou například gaviálové, což jsou rybožraví krokodýli z Indie, kde dlouhodobě podporujeme jejich výzkum a ochranu, žáby vodnice posvátné z jezera Titicaca. Dříve jich tam bývalo obrovské množství a dnes je jejich situace velice vážná z důvodu znečistění jezera a kvůli tomu, že tam byli zavlečení pstruzi, kteří jejich populace decimují. Výčet ohrožených druhů by mohl být skutečně velmi dlouhý.

Jaká zvířata by nezvládla vypuštění do volné přírody?

Je potřeba si uvědomit, že to jsou dva aspekty. První, aby dané zvíře bylo opravdu schopné života ve volné přírodě, a druhý, aby se mělo kam vrátit. Například by nebylo možné, abychom vraceli gorily a orangutany do plantáží palmy olejné. Ale i když je kam zvířata vracet, téměř vždy je to spojené s obtížemi a někdy je to skoro až nemožné. Koně Převalského, které přepravujeme do Gobi, musí být ve správném věku, aby se dokázali přizpůsobit prostředí, a poté, co je dovezeme do Mongolska, tam ještě probíhá téměř roční aklimatizace, kdy jsou pod dohledem a teprve potom jsou vypuštěni do volné přírody. U některých druhů je to ještě mnohem náročnější - například v případě některých kočkovitých šelem. Návrat mláďat, která nevychovali rodiče a nenaučili je lovit, je extrémně náročný.

Jaký máte názor na trofejní lovce, kteří v Africe často zastřelí ohrožený druh zvířete, či mláďata a argumentují tím, že obrovskou finanční částkou, kterou přispěli, ve skutečnosti pomáhají zachránit ohrožené druhy?

To, že je potřeba kontrola populací zvířat, jejich management, třeba konkrétně v Africe, je vcelku evidentní. Mnohá velká zvířata dnes žijí na omezených územích a už to tam nefunguje, jak to fungovalo v dávné minulosti, kdy Afrika nebyla tak osídlená a zvířata tam žila v úplně jiných počtech na úplně jiných plochách. Takže je nutné jejich populaci nějakým způsobem regulovat. Typickým příkladem je odstřel starého samce, který je agresivní. To je určitě v pořádku. Jiná věc je, jestli se to má spojovat s trofejním lovem, i když on to vlastně není lov. To zvíře často bývá jako na střelnici, někdo si ho zabije a vyfotí se u něj. To už považuji za eticky sporné. A pokud jde o prostředky, tak existují podložené názory, že jen naprostý zlomek financí, které se tímto způsobem vydělají, jde na ochranu ohrožených druhů a přírody. Samozřejmě, že se to liší případ od případu, ale je to velmi diskutabilní otázka. 

Jste pro zákaz trofejního lovu?

Myslím si, že zákaz není nutný, ale že by se to celé mělo řídit nějakými pravidly, aby to splňovalo určité etické normy. Fotka, kdy se lovkyně fotí se srdcem žirafy nad zastřelenou žirafou je nejenom nevkus, ale je to i neetické.

V dánské zoo proběhla kauza při které bylo před veřejností usmrceno a rozporcováno zdravé žirafí mládě aby se předešlo páření mezi přímo příbuznými zvířaty. Zajímá mě jaký na tuto kauzu máte názor a jak byste jednal, kdyby příbuzenské křížení hrozilo v pražské zoo..

Stalo se to v Dánsku, kde eutanázie zvířat takto prezentují. Co mi na tom vadilo úplně nejvíc, bylo to, že mládě, které mělo jméno, utratili, následně ho pitvali a všechno to bylo na internetu. Bylo to hodně drsné. Otázkou je, jestli se pro konkrétního jedince mohlo najít umístění v jiné zoologické zahradě, nebo ne. Ale, stejně jako jsem to říkal u volné přírody, management populací zvířat musí probíhat i v lidské péči, a k tomu bohužel patří i to, že se utratí mládě, které v chovu daného druhu nemá perspektivu. Když opravdu víte, že to zvíře nemáte kam dát, tak je jeho utracení na místě, protože potřebujete udržet chov a druh. Upřednostňujete záchranu daného druhu před záchranou jedince. U nás se to s žirafím samcem ještě nestalo. Vždycky jsme nějaké umístění našli, ale vůbec nevylučuji, že se to do buducna stane.

Musel jste již někdy řešit podobný problém s nějakým jiným zvířetem?

Žirafí samce se nám zatím daří uplatnit, ale v případě některých kopytníků jejich přebytečné jedince utrácíme a zkrmujeme. Týká se to především „koz“ nebo jelenů.

Zoo Praha se silně dotkla vládní koronavirová opatření na základě kterých musí být zavřená. Jaké jsou celkové ztráty za loňský rok?

Za loňský rok jsme měli na základě srovnání s návštěvností v přechozích letech propad příjmů zhruba 90 milionů korun. Propad by byl ještě větší, kdyby naši příznivci a veřejnost nesponzorovali naše zvířata, neadoptovali je, nekupovali stravenky, nenakupovali v našem e-shopu apod. Polovinu nám kompenzoval Magistrát hlavního města Prahy. Letos ztráta zase narůstá. Loni jsme touto dobou - tedy ještě před lockdownem měli přes 120 tisíc návštěvníků. Ztráty v letošním roce jsou téměř absolutní, protože letos ještě otevřeno nebylo.

Jakou měrou se na propadu návštěvnosti podílejí zahraniční návštěvníci?

Na loňském propadu se určitě promítla absence zahraničních návštěvníků. Zahraniční turismus samozřejmě sytí i návštěvnost zoologické zahrady. 

Obdrželi jste od někoho velký sponzorský dar?

Máme mnoho sponzorů z řad veřejnosti, kdy nejde jen o sponzoring zvířat, ale lidé například přispívali na nový pavilon goril. Občas se objeví velký dárce. Největší dárce za mojí éru byl pan Stanislav Rákos, který nám daroval jak hotovost, tak odkázal majetky. Rákosův pavilon pro papoušky jsme vlastně postavili díky daru pana Rákose, který byl v desítkách milionů korun.

Na jaká zvířata bezprostředně hrozí přenos koronaviru od člověka?

Obecně platí, že koronavirus se přenáší zejména na primáty a na šelmy. V zoologických zahradách ve světě došlo k přenosu koronaviru na velké kočkovité šelmy a gorily. K tomu samému došlo u nás. Koronavirus se může přenést i na jiná zvířata. Třeba na norčích farmách v Dánsku a Holandsku došlo k masivním nákazám. Přenos je možný i na některé další skupiny zvířat. 

Jaké měla nakažená zvířata příznaky?

U goril, konkrétně tedy u samce Richarda, to byla únava a nechutenství, ale to už vymizelo. U šelem se to nejdřív objevilo u dvou lvů indických, poté u koček krátkouchých a u tygrů. Projevovaly se u nich „chřipkové syndromy“ jako únava, rýma a mokvavé oči. U goril a lvů to již téměř vymizelo, je to ještě u tygrů, ale domnívám se, že to odeznívá.

Jsou nějaká zvířata, na které je přenos koronaviru vyloučen?

Ryby patrně koronavirus nedostanou, ale nechci se k tomu vyjadřovat. To je spíš otázka pro virologa.

Všimnul jsem si Vaší novinky, kterou lidé mohou pomáhat zvířatům nejen tak, že si je na dálku adoptují, ale také tím, že pro určité zvíře zakoupí takzvanou stravenku. Jak se tento nápad osvědčil?

Nesmírně. Zavedli jsme to loni v listopadu. Od té doby lidé koupili přes 70 tisíc stravenek v ceně převyšující 7 milionů korun. Evidentně to funguje. Začali jsme s 50 zvířaty. Postupně přidáváme po pěti. Podstata té věci je, že zvířeti koupíte krmnou dávku v ceně od 50 do 600 korun podle druhu zvířete a dostanete certifikát podobný stravenkám, které známe z našeho každodenního života.

Jaké zvíře je u lidí v tomto směru nejpopulárnější a jaké nejméně?

Nejvíc stravenek lidé koupili ďáblům medvědovitým, ale výší celkové sumy vedou gorily. Pokud jde o ten konec, nedávno jsem loboval za supa mrchožravého. Teď jsou na chvostu zoborožec rýhorobý a stříkoun lapavý.

Čím si vysvětlujete obrovskou popularitu ďábla medvědovitého?

Je to zvíře, které působí velmi atraktivně. Je to černobíle zbarvený tvor s červenýma ušima a s výraznými zuby. Sice se podobá šelmě, ale je to vůbec největší v současnosti žijící vačnatec. Další věc je, že je velmi ohrožený. Domnívám se, že popularita ďáblů je spojená i s tím, že tady jsou nově v nové expozici. Probíhají tam také jejich krmení. S chovatelem Davidem Valou se přetahují o králíka, nebo o kus srnčího. Za jejich popularitou stojí kombinace těchto faktorů. Mimochodem, na Tasmánii, odkud pochází, mu také říkali „Belzebubovo štěně“.

Co je jeho přirozenou potravou a čím ho krmíte vy?

Ďáblové se hodně živí mršinami. Není to tak, že by nelovili, ale mršiny upřednostňují. Jedním z problémů jejich ochrany je, že je na silnicích často přejedou auta, protože oni v noci vyhledávají sražená zvířata, která tam leží, a přitom se sami stávají oběťmi dopravního provozu. 

Došlo za dobu, co jste ředitelem pražské zoo k nějakému zranění zvířete od jiného?

Například si vybavuji, že samec varana komodského při pokusu o páření rozpáral břicho samici. Tenkrát to vypadalo moc ošklivě, ale podařilo se ji zachránit. Varani mají nesmírnou regenerační schopnost, takže to dokonce přestála bez následků. K různým zraněním pochopitelně také dochází. 

Všimnul jsem si, že jeden z gaviálů indických má zlomenou čelist. Jak se mu to stalo?

Gaviálové mají dlouhou úzkou a citlivou čelist. Tenhle k nám s jejím poškozením již přišel.

Váže se nějaká historka k tomu, že jeden ze slonů má nad ocasem vyznačené dvě velké hvězdy?

On je původem z Barmy, kde byl jako státní majetek označen hvězdami na zadku, které nejsou vypálené, ale vyleptané. Detaily jsou v knížce Trojský lev, kde jsem to popisoval.

Budete usilovat o to, abyste do pražské zoo získali nosorožce?

Ano. Počítáme s tím. Plánujeme postupné přebudování horní části zoo, prostoru mezi horní stanicí lanovky a velkým občerstvením Obora. Nejdříve potřebujeme vyřešit nové stáje a výběhy pro koně Převalského. Od lanovky budeme postupovat až k Oboře a celé pláně mají být věnované fauně Asie. Takže výhledově by tam měli být nosorožci indičtí.

Na jaké úspěchy, kterých se Vám v pražské zoo podařilo dosáhnout od roku 2009, kdy jste byl jmenován ředitelem, jste nejvíc hrdý?

Je to samozřejmě rozvoj zoo. Vybudování Údolí slonů, pavilonu hrochů, Velemlokária, Reservace Bororo, Rákosova pavilonu, Darwinova kráteru, obnovu Gočárových domů a Zakázanky. Všechny tyto rozvojové projekty. Dále chovatelské úspěchy, kterých je opravdu dlouhá řada. Loni na jaře narozená slůňata jsou typickým příkladem něčeho, z čeho mám radost a na co jsem hrdý. Je to pochopitelně i stále se zvyšující návštěvnost. Tedy do konce roku 2019, od té doby už je to problém. A poté to jsou projekty jako například návrat divokých koní Převalského do Mongolska a podobná naplňování poslání zoologické zahrady.

Minulý rok jste vydal knížku svých zápisků Supi v hotelu Continental. Chystáte pokračování, nebo nějakou další? 

Tato knížka vychází z mých zápisků, které publikuji každý týden. V zásadě to jsou příběhy zvířat a lidí kolem nich. Jedná se o záležitosti ze zoo i mimo ni. Například z Mongolska, které jsem tu zmiňoval. V knížce jsou rozšířené o často unikátní fotografie. Je to má pátá knížka v této řadě „zápisků“. Teď je v tiskárně knížka Ztichlá zoo, což je fotografická publikace, která dokumentuje poslední rok v zoo a ukazuje, co návštěvníci kvůli pandemii nemohli vidět. 

Jaké do budoucna plánujete nové pavilony?

Staví se nový pavilon goril. To je ohromná investice. Myslím si, že bude velmi pěkný. Hrubá stavba je již nějakou dobu hotová, ale práce na něm je ještě dost. V prostoru blízko nového pavilonu goril bychom rádi postavili novou expozici Arktida. Ta je nutná proto, abychom vůbec mohli dál chovat lední medvědy, protože jejich stávající prostory jsou z třicátých let a absolutně nevyhovují. Zmínil jsem, že chceme předělat tzv. Pláně. Toto jsou naše tři hlavní projekty. Doufám, že hlavní město bude mít i po koronavirové krizi dost finančních prostředků na to abychom mohli tyto plány skutečně naplnit.

Děkuji za rozhovor                                                                        Vít Hassan

Původně psané pro časopis Playboy.