Grafik Ondřej Kafka, který navrhl logo iDNES: „Komunistům ani Okamurovi rozhodně ne!“

Ondřej Kafka (*1972 v Praze) záhy po absolvování grafické školy v létě roku 1990 založil grafické studio Kafka Design, které dosud vede. Od roku 1991 také vydává grafický časopis Font. 

Je spoluautorem publikace Corporate Identity Set. O této problematice pořádá odborné přednášky a přispívá do specializovaných časopisů. Je jedním ze zakládajících členů Unie Grafického Designu, jímž je také tiskovým mluvčím.

Jaké jste na základní škole míval známky z kreslení?
Jejda, to už si nepamatuji, ale nejspíš jedničky, protože kreslím odmalička. Už když jsem ve dvou letech seděl na nočníku, tak jsem maloval první obrázky. 

Pokreslil jste ve škole lavice?
Na lavice jsem nekreslil, takový vandal jsem nebyl, ale je fakt, že všechny mé sešity byly pokreslené. Kreslil jsem rád a pořád, třeba i různé komixy. Aktuálně už přes dvacet let vydávám časopis Font, ale začalo to tím, že jsem už jako dítě vytvářel různé časopisy.

Jakou jste vystudoval školu?
Střední průmyslovou školu grafickou v Hellichově ulici. Dodnes jí mám rád, studovala tam i jedna z mých dcer.

Co vás ve vašich 19 letech v roce 1991 přivedlo na nápad vydávat grafický časopis Font?
To byla taková souhra okolností. Jednak bylo po revoluci a mohlo se začít podnikat, takže tady byla možnost začít vydávat časopis, což za socialismu nešlo. Zadruhé se v té době v Československu začaly objevovat první počítače a bylo potřeba se s nimi seznámit. Jednalo se třeba o grafický program Corel a podobné věci, nikdo o tom v té době nic nevěděl. Informace jsme získávali všude možně, nebyl ještě internet, a proto nás napadlo začít vydávat časopis, který by grafikům jako jsme my přinášel tyto informace. Například, kde sehnat nějaké písmo, jak funguje ten Corel nebo Ventura, jak dělat vektorizaci bitmapových obrázků, jak retušovat fotografie ve Photoshopu, jak připravit data do tisku… Prostě všechny věci, které jsme potřebovali vědět a nikdo je neznal, protože do té doby počítače nebyly. Žádný podobně zaměřený časopis zde nevycházel, tak jsme s tím začali my. 

Kolik nadšenců se vás tehdy sešlo?
V té době na Fontu více či méně intenzívně spolupracovalo tak deset lidí. Někdo víc, jiný jen občas. Někdo dělal recenze programů, někdo rozhovory se známými grafiky, další se specializovali na testování hardwaru. Testovali jsme nové počítače, monitory, tiskárny, tablety a podobná zařízení, která grafici používají. Byli jsme fajn parta. Většinou se jednalo o spolužáky z grafické školy. S některými spolupracuji dodnes. 

Jaké byly začátky? Vzpomínáte si na první číslo Fontu?
Tenkrát jsme do toho šli jako mladí nadšeci. Pracovalo se o víkendech, po nocích, ale nás to strašně bavilo. Byla taková euforická doba. Kdo to zažil, tak si pamatuje, že stačilo, když jste měl pár tisícovek a mohl jste si třeba založit realitku, ze které je dneska úspěšná firma. Měli jsme pronajatou takovou menší kancelář na Žižkově, potom jsme byli v bytě v Nových Butovicích a roce 1995 jsme pořídili dům na Břevnově, kde jsme dodnes. Na první číslo Fontu si vzpomínám, protože si vzpomínám skoro na všechny Fonty. Zrovna teď tady s kolegyní dokončujeme číslo 157. Protože ty Fonty pořád dokola čtu, prohlížím a kontroluji, kdy jsme třeba vydali rozhovor s někým, tak si to pamatuji skoro všechno.

Koho napadl nápad s extravagantně řešenými obálkami?
To nás napadalo všechny. Sešli jsme se a řešili, co bysme mohli zajímavého udělat. Například přišel kolega Kolenský a říkal, že nějaká tiskárna má novou technologii. Na obálkách jsme měli hologramy, výsek, hexachrome, což znamená šestibarevný tisk, voňavé laky a různá další zušlechtění. Dodnes se snažíme na obálkách ukazovat nejenom hezký grafický design, ale i zajímavé technologie. V posledním roce jsme měli například několik obálek, na kterých byla aplikovaná plastická digitální technologie Scodix, používáme různé ražby, laserové výseky, variabilní digitální tisk apod. Nedávno jsme přišli s obálkou, na které byl vytištěný terč a každý čtenář měl na něm díky digitální technologii úplně jiné zásahy. Na veletrhu Reklama Polygraf pak probíhala soutěž a kdo tam přišel s tou svojí obálkou časopisu a měl na ní ten den nejlepší zásahy, tak dostal láhev šampaňského. Před několika lety mne moc potěšila výstava obálek Fontu, kterou uspořádala Moravská galerie v Brně.

Mohly by se tyto technologie chytit na obálkách jiných časopisů?
Jistě, řada z nich už se používá. Stejně jako se běžně využívá parciální lak, tak se používají i další efekty. Třeba personalizovaný digitální tisk nebo zlatá, stříbrná či svítivé barvy. Ty používají zejména dámské časopisy jako Cosmopolitan nebo Elle, a možná i Esquire. Tyto technologie se ale nepoužívají jenom na časopisech. Ukazujeme je čtenářům, aby viděli, jaké existují možnosti a třeba je pak využili ve své grafické práci, když budou navrhovat nějaký luxusní obal, péefko nebo katalog.

V kolika letech jste vytvořil první logo?
První loga jsme kreslili už na škole jako školní práce. Komerční loga jsem vytvářel hned po maturitě, krátce po založení studia. Jedno z prvních, nebo možná úplně první logo, bylo pro hudebníka Ladislava Štaidla, který tenkrát začal také podnikat a měl několik firem. Dostal jsem se k němu na nějaké doporučení a dělal jsem pro něj loga jeho firem. Jedno bylo pro firmu Prago - Corn, což byly popkorny, které se prodávaly v kinech. Další bylo Arcona Reklama, což byla reklamní agentura. Bylo to dobře zaplacené. Pan Štaidl byl v tomhle velkorysý, takže jsem za jedno logo dostal tolik, co moji rodiče v té době vydělali za dva měsíce. Tenkrát to mohlo být tak pět tisíc korun.

Můžete mi prozradit kolik si za logo řeknete nyní?
To se takhle nedá říct, protože také děláme loga pro neziskové organizace, třeba i zadarmo. Je to naprosto individuální, někdo chce jenom logo, někdo chce vymyslet i název firmy, někdo chce k tomu logu vytvořit celou řadu podznaček, někdo chce i nakreslit maskota. Takže, každá ta práce je úplně jiná. Jinak rozsáhlý je grafický manuál, který se k logu pokaždé dělá, takže je to různé. Průměrná cena pro menší firmy je zhruba kolem padesáti tisíc korun za logo a stejná částka i za manuál. Na druhou stranu jsme spolupracovali i s velkými firmami jako je Tatra Kopřivnice, kde jsme pracovali na redesignu loga a rozsáhlém manuálu, vyhráli jsme tendr Řízení letového provozu, logo pro pojišťovnu Kooperativa, zpravodajský server iDNES, Radožurnál, město Pardubice apod. Když je to takhle velká organizace, tak je výsledná cena samozřejmě výrazně vyšší, je to i mnohem více práce, manuály mají i stovky stran.

Loga tvoříte ručně, na počítači, nebo kombinací obojího?
To je zpravidla kombinace, protože když se vymýšlí nějaký symbol, tak si to člověk kolikrát skicuje tužkou. Když řešíte nějakou kompozici, uspořádání loga, poměry mezi symbolem a nápisem, nebo řešíte samotnou typografii, tak to už je lepší dělat v počítači, protože tam rovnou použijete i konkrétní písma, o kterých tušíte, že by se vám pro to líbily a výsledek hned vidíte. Papír i počítač jsou ale jen nástroje na zaznamenání a zobrazení vašeho nápadu, který máte v hlavě. Takže z mého pohledu to je spíš o tom, že nápady nejprve vymýšlíte třeba i večer v posteli, když usínáte. V hlavě se vám to začne objevovat, a pak už je jedno, jestli běžíte k tužce a papíru a nakreslíte si to, nebo si sednete rovnou k počítači. To už je jenom nástroj na zaznamenání, ale to prvotní a nejdůležitější je vaše hlava. V ní jsou zkušenosti i nápady.

Jak to vlastně probíhá od prvotního zadání návrhu až po konečný klientem vybraný návrh loga?
To je také individuální. Pokud má klient hotový název, a nemusíme jej tedy hledat, tak se pracuje na grafické podobě toho názvu, což je logo. Pak jde buď o tzv. „redesign“, což znamená, že někdo už nějaké logo má a chce ho jenom vyčistit, zmodernizovat nebo z jiného důvodu změnit. To děláme tak v padesáti procentech případů. Druhých padesát procent jsou loga pro nové společnosti, kde se vlastně staví na zelené louce. Pokud jde o ten redesign, tak si s klientem musíme na začátku jasně říct, co z toho starého loga je dobré a to zachováme a co je špatné a to změníme nebo odstraníme. Posoudíme to a pak klientovi třeba doporučím: „Ten symbol je docela dobrý, ale ve značce je špatně použité písmo, to nahradíme. A zachováme i vaší milovanou barvu, jen ji trochu zesvětlíme.“ Poté vznikne několik variant řešení. A klient si jednu z těch cest vybere. Výjimečně si také nevybere nic a tím naše spolupráce končí. Pokud se to logo tvoří pro novou firmu, tak se také musí nejdřív udělat analýza. Musí se říct, co dotyčná firma dělá za obor, jak vypadají loga jejích konkurentů, abychom náhodou nevytvořili něco podobného, co ta firma chce, jakou má vizi, jestli chce působit seriózně, konzervativně nebo naopak vesele, hravě. Protože jiný styl loga výběrem písma, výběrem barev, tvarem a kompozicí, se dělá pro advokátní kancelář, která chce být konzervativní, seriózní a jinak budete vytvářet logo pro nějakou mateřskou školku, která je veselá, hravá, jsou tam kytičky a pestré barvy. Ve spolupráci s klientem se upřesní zadání a za tři týdny mu předložíme tak pět až deset variant řešení. Někdy se stane, že příjdeme s návrhem, který je výrazně lepší, než ty ostatní. V takovém případě se mu ho snažím doporučit. Jindy tam jsou dva, tři návrhy, které jsou rovnocenné a je pak jen na rozhodnutí klienta, který z nich mu nejvíc sedne, protože ve výsledku je to logo pro něj, aby ho měl rád. Bude s ním dvacet nebo kolik let žít, takže si to logo musí zamilovat.

Vy klientovi ale nedáváte jenom logo, ale i komplexní grafický manuál.
Logo je jenom taková třešnička na dortu. Jde o komplexní práci, které se říká jednotný vizuální styl - tzv. corporate identity, což znamená, jak se bude firma celkově prezentovat. O tom jsme i s Michalem Kotyzou napsali knížku. Je to vlastně o tom, že kromě loga musíte přesně definovat, jak bude firma vystupovat směrem ven. Jedná se o její prezentaci na vizitkách, razítkách, dopisních papírech, propagačních předmětech, polepech aut, venkovních orientačních systémech apod., řeší se i webové stránky nebo sociální sítě. To vše vytváří komplexní systém, který by ta firma měla dodržovat, aby všechny věci komunikovaly v jednom stylu. Důležité je, že vizuální styl definuje i písmo, které má dotyčná firma systematicky používat a firemní barvy. Jsou firmy, u kterých když uslyšíte název, tak první, co si představíte, je jejich barevnost. Třeba Coca Cola je červená, Milka fialová, IKEA modro-žlutá a podobně. Písmo i barvy mají navíc psychologický efekt a pomáhají vytvářet požadovanou image - např. zelená působí ekologicky, zlatá luxusně apod.)

Vzpomínám si, že jste v 90. letech vytvořil redesign loga pojišťovny Kooperativa. Nedomníváte se, že je potřeba ho znovu předělat? 

Ten geometrický symbol je poměrně nadčasový. Domnívám se, že žádná zásadní změna potřeba zatím není. Ale takové ty věci kolem, třeba nějaké aplikace, vizitky, webové stránky a další věci ve vizuálním stylu, tak to se průběžně upravuje, modernizuje. 

Jednou z vašich nejznámějších značek je logo zpravodajského serveru iDNES.cz. Klient si prý neodnesl váš nejlepší návrh. Můžete mi ho ukázat? 

Teď si nepamatuji, že by byl nějaký lepší návrh. V tom vybraném logotypu byla taková jednoduchá hra s modrýma tečkama, jedna na začátku vlevo nahoře a druhá na konci vpravo dole. Písmo jsem drobně upravil, doplnil malé patky, aby navazovalo na logo deníku DNES. Původně tam ale nemělo být to „cz“ na konci, ale oni ho tam pak chtěli doplnit. 

Existuje někdo, komu byste spolupráci odmítnul? Třeba kdyby za vámi s žádostí o nové logo přišla nějaká extrémistická politická strana?
No, tak to samozřejmě. Ono vůbec pracovat pro politiky je ošidné. Vzhledem k mým preferencím bych případně přijal nabídku jenom od těch stran, které označuji za demokratické. Komunisti nebo Okamura rozhodně ne. Dokonce mě kdysi oslovili i z hnutí ANO, abych jim pomohl s logem a já to odmítnul.

Jaký máte názor na výběrová řízení v oblasti log?
Jsem zakládajícím členem Unie grafického designu, což je organizace sdružující grafické designéry a studia. Tato unie si dala do vínku, že bude dělat osvětu, semináře apod. A jednou z věcí, kterou dělá je, že se snaží pomáhat kultivovat prostředí soutěží a tendrů, protože v tom bylo strašně moc kauz. Já jsem o tom psal do našeho časopisu, jelikož některé byly různě zmanipulované, byly nedůstojné finanční podmínky pro autora vítězného loga či amatérská komise, která to měla vybírat. To jsme kritizovali. Mimochodem, mají s tím problém třeba i grafici v Německu, nechtějí pracovat v soutěžích zdarma. Ale abychom to jen nekritizovali, tak jsme se jako unie rozhodli v tomto smyslu pomoci. Na stránkách Unie grafického designu se dá najít i návod, jak správně vypisovat veřejné soutěže nebo vyzvané tendry na logo a vizuální styl nějakého města nebo firmy. Tak jsem pomohl zorganizovat pár takových soutěží, třeba na logo Botanické zahrady v Tróji nebo na redesign loga Skautů. A nedávno moji kolegové z UGD pomohli k novému logu městu Nymburk. Výsledky mi dělají radost.

Proč ve výběrových řízeních občas vyhrávají i vyloženě špatná loga? 
Psali jsme o spoustě log, které se nepovedly. Někdy je to neznalost, že to logo vybírají laici. Ti lidé o tom nic nevědí, nemají vkus, ale myslí si, že to zvládnou. U nás se říká, že každý Čech je fotbalový trenér, protože v hospodě každý ví nejlíp, koho by nasadil a jak to hrát. A já si myslím, že podobně je to bohužel i s tou grafikou, že každý Čech, i když nemá vkus a nenakreslil by sluníčko, tak si myslí, že dokáže zodpovědně posoudit grafický design. Na univerzitách třeba dělají studenti proti novým logám petice. Ono to ale není o tom, jestli se mi to líbí nebo nelíbí, jestli mám raději červenou nebo modrou, ale v případě vizuálního stylu je to i o tom, jestli to funguje, jestli je to originální a tak dále. Takže by to měli řešit odborníci. Jako si nikdo nenechá operovat slepé střevo zahradníkem, tak by i vizuální styl měli dělat profesionálové.

Není to také tím, že porota soutěže dá často na známé jméno grafika?
Případnému podvědomému ovlivnění porotců se dá zabránit i tím, že většina velkých soutěží je anonymních. To znamená, že porota neví, která práce je od koho. Pokud se stane, že vícekrát za sebou vyhraje někdo známý, tak to je nejspíš proto, že je dobrý a jeho řešení bylo nejlepší.

Co je kritériem dobrého loga?
To mimojiné pro UGD sepsal i kolega Tippman a píše se o tom i v té naší knížce. Těch kritérií je mnoho. Je to například čitelnost, a to i při zmenšení, srozumitelnost, jednoduchost, důležitá je originalita, abyste to logo mohl nechat zaregistrovat jako ochrannou známku a nikdo vás nenapadl, že jste ho okopíroval, je to soulad s tím, jak ta firma chce komunikovat, působit apod. Ne každé logo by mělo mít vtip, ale samozřejmě je dobré, když je v něm nějaká hříčka, protože ta pomáhá zapamatovatelnosti. Jako bylo úspěšné jablíčko Apple, které se vymykalo z log IT firem. Ale to není pravidlo u všech firem, protože například advokátní kanceláře nebo pohřební ústavy chtějí působit seriózně, zatímco když děláte logo pro nějaký aquapark nebo mateřskou školku, tak vás nějaká serióznost vůbec nezajímá a naopak chcete, aby působilo vesele a hravě.

Jaká loga českých firem se vám grafikou vyloženě líbí?
Určitě se mi líbí značky, které vytváří Studio Najbrt, Marvil, Dynamo design, Štěpán Holič, Lumír Kajnar a mnozí další. Z řady soutěží v posledních letech vzešla krásná, nápaditá a funkční loga. Naposledy se mi svojí jednoduchostí líbilo logo Nymburku, předtím výrazná Botanická zahrada od Studia Najbrt, město Příbram od Štěpána Holiče, SŽDC od studia Marvil a mnoho dalších.

Jaká loga naopak považujete za grafický průšvih?
Těch je bohužel také nemálo. Ostudné třeba je, když někdo neumí používat státní barvy a udělá logo, ve kterém je místo české trikolóry trikolóra ruská. To je průšvih, který mi vadí. A navíc se opakuje. Z těch opakujících se průšvihů mi samozřejmě vadí, když někdo udělá logo, které evidentně okopíroval. I to se bohužel děje a my na to upozorňujeme. Další z věcí, které mi vadí, jsou loga našich českých ministerstev. Řada z nich je nekvalitní, ale vadí mi především nesystémovost, chaos, který v tom panuje. Loni jsem se na Úřadu vlády sešel s panem Špidlou, poradcem premiéra, který to chtěl řešit a pak z toho zase sešlo. Neustále dokola o tom píšeme, vyšly o tom i články v novinách. V Německu mají krásný systém, jmenuje se to Identita státu. Spočívá v tom, že všechny státní instituce, ministerstva, parlament, státní úřady apod. mají jednotný vizuální systém. V logu je vždycky stejný německý státní znak – orlice a vedle něj je jedním definovaným písmem název toho ministerstva nebo úřadu. A funguje to perfektně, protože když vám příjde tímto označená obálka, tak víte na první pohled, že komunikujete se státními orgány. Kdežto u nás je v tom s prominutím takový bordel, je to tak amatérsky řešené, navíc skoro každý ministr si to měnil, že už se v tom nikdo nevyzná. Málokterý český občan ví, jak vypadá například logo Ministerstva zdravotnictví nebo Ministerstva školství. Navíc to stojí miliony navíc, než kdyby měly všechny úřady stejný grafický manuál atd.

Zaujal mě váš nerealizovaný návrh loga Strany Zelených. Jak se vám líbí jejich nové logo s písmenem Z? Nešlo navrhnout kreativněji?
To je teď takový trend – minimalismus, všechno musí být co nejjednodušší. Například použijete jenom jedno písmeno a zvětšíte ho, jako u těch Zelených nebo napíšete nějaký nápis a pak část podtrhnete. Abych se přiznal, tak mám raději loga, kde je nějaký vtip a nápad, kde je prostě nějaká hra, něco, co vizuálně pomáhá zapamatovatelnosti. Jako to jablíčko Apple nebo třeba králíček Playboye. Ale je fakt, že někdy ten minimalismus, co nejjednodušší a nejčistší provedení, také funguje dobře. Jde jen o to, jestli je pro ně tenhle minimalismus typický, jestli by nemohli mít něco výraznějšího a zapamatovatelnějšího, co vyvolává emoce. Myslím si, že je možná chyba, že se zbavili čtyřlístku, který je pro ně typický a každý si ho hned spojí s ekologií, kdežto pod samotným zetkem si nic extra nepředstavíte. To logo se možná časem zase změní, protože ve vedení došlo teď ke změně. Možná se vrátí k nějakému čtyřlístku, který měli předtím, stejně jako se po neúspěšných volbách vrátila k původní podobě loga ČSSD.

Jaký je váš názor na hodně kritizovaný redesign loga České televize?
Nejdřív tam byly kritiky, že je škoda, že z toho nápisu zmizely písmena Č a T. Ony tam ale pořád skrytě jsou, došlo k jejich zjednodušení. U toho ČT si myslím, že to udělali dobře. Je to prostě taková nějaká obrazovka v českých barvách. V podstatě je to redesign, protože to vychází z toho, co bylo. Já jsem nad tím přemýšlel také, když jsem viděl vývoj loga České televize. Ještě dřív bylo uprostřed „S“, když to byla Československá televize. Pak to s zmizelo a vznikla taková zaoblená obrazovka s divnými konečky, což byly deformovaná písmena Č a T, a já musím říct, že to se mi líbilo mnohem méně, protože mě se nelíbí, když někdo przní písmo. V historii, už tisíce let před námi, skvělí typografové vytvářeli krásná písma. A pak někdo příjde a nějak to krásné písmo násilím ohne, natáhne, zkroutí, či jinak zdeformuje. Takže to podivné ČT do tvaru televize Aleš Najbrt se svým studiem jednoduše odstranili a přitom zachovali vizuální návaznost na předchozí logo. A lidé si rychle zvykli, jako vždycky.

Určitě jste zaznamenal spor ohledně starého loga Zoologické zahrady v Praze..
My jsme se zoologickou zahradou dokonce i trochu bojovali. Tenkrát jsem tam byl za panem ředitelem Fejkem, protože udělal soutěž, která nedopadla dobře. Byla nedůstojná. Zúčastnilo se jí asi 500 grafiků a oni jí zrušili, aniž by někomu poděkovali nebo zaplatili nějakou odměnu. Takže to k těm grafikům a k jejich práci bylo neuctivé. Nakonec po našem nátlaku všem těm účastníkům poslali aspoň vstupenku, ale to je málo. Já jsem panu řediteli tenkrát vyčítal, proč tu soutěž dělali, když si nakonec nic nevybrali. A on mi říkal: „Pane Kafka, vždyť se na to podívejte! Jen samí koně!“ Odpověděl jsem mu na to, že jsou tam proto, jelikož v zadání měli podmínku, že v logu musí být kůň Převalského. A on mi na to řekl, že se mu prostě nic nelíbí a basta. Následně nové vedení dělalo nějakou další soutěž, která byla hodně podezřelá. V ní bylo předloženo asi jenom šest log, ne moc dobrých, z toho jedno navíc vypadalo jako logo National Geographic. Podobný rámeček. Tu nakonec také zrušili, i na základě kritiky, která jí provázela. Tak nový ředitel pak oslovil jedno renomované americké studio, kterému zaplatil na naše poměry hodně peněz, tuším skoro dva milióny. Takže už nebyla žádná soutěž a výsledkem je logo, které zoo dneska má.

Jaký na něj máte názor?
Samotné logo mi nepříjde špatné, ale mám problém s tím, že nevidím vůbec žádný vizuální styl. Když se podíváte na billboardy, tak je tam to logo nahodile plácnuté na nějakou fotku, ale jinak tam nevidíte žádnou koncepci. To logo je pokaždé jinde. Nevím, jak pracují s písmem, ale v podstatě jsem neviděl žádný grafický manuál, takže mě připadá, že ti Američani v podstatě udělali jenom samotné logo, ale už třeba vůbec neřešili, že by se v té zoologické zahradě měl udělat nějaký orientační systém ve stylu toho loga. Že by se měly udělat inzeráty, billboardy - tohle nemají. Udělat nějaké stopy zvířat v různých barvách mi nepříjde špatné. Ale čeští grafici by to dokázali udělat stejně dobře a přitom výrazně levněji. A navíc komplexněji, i s tím grafickým manuálem. Tedy celý grafický styl, ne jen logo. Jiná věc je, že čeští grafici měli v soutěži od předchozího ředitele zadání dát do loga hlavu koně a tihle už to zadání neměli, takže si asi mohli dělat, co chtěli. Tak vytvořili logo se stopami zvířat. Možná v něm je schovaná i stopa koně, ale už je to mnohem volnější. A kdyby takhle volnější zadání měli čeští grafici, tak by bývali vytvořili mnohem zajímavější návrhy.

A jak se díváte na kauzu okolo nového loga Formule 1?
O novém logu F1 jsme také na blogu Fontu nedávno psali. Je to zajímavá kauza. Osobně mi příjde škoda, že opustili předchozí logo, které bylo nápadité - pracovalo se v něm s optickou hříčkou tzv. negativního prostoru. Ale pak jsem někde četl, že ke změně z nějakých důvodů museli přistoupit. Pokud mám správné informace, tak je v F1 nové vedení a oni asi k tomu původnímu logu nevlastní autorská práva, takže museli udělat změnu. No a teď se aktuálně objevil nový problém, že to nové logo je prý plagiát. Tak uvidíme, jak dopadnou případně soudy.

V minulém čísle Fontu jste se zabývali hodnocením značek časopisů a logo Esquire od vás dostalo jen 3 hvězdičky z pěti. Proč?
To je průměrné hodnocení a průměr neznamená špatný. Měli jsme tam variantu loga Esquire, která má tři vrstvy - červenou, bílou a černou, což mi připadá zbytečné. Logo to rozostřuje a zbytečně komplikuje. Autorem loga Esquire je skvělý americký typograf Jim Parkinson, který vytvořil celou řadu log různých časopisů, třeba Rolling Stone. To jsou loga, která jsou vlastně ikonická, ale už za sebou mají několik desetiletí, takže to možná trochu odpovídá jejich podobě a možná by si zasloužily menší redesign. 

Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Dále fungovat, pracovat a přežít! Především s časopisem Font, protože v dnešní době vydávat odborné časopisy není vůbec žádná legrace. Řada firem, které nás dřív podporovaly, už neexistuje, zmizely třeba díky internetu české fotobanky. Takže pro nás je obtížnější shánět inzerci. A dotace nám nikdo žádné nedá, i když ten časopis posíláme i do výtvarných škol, kde pomáhá při výuce. Ale s tím se potýkají všechny časopisy, protože internet odčerpal z mediálního trhu peníze. Snažíme se náš časopis zachránit a vydávat, jak dlouho to jen půjde. Dělá nám i po těch 27 letech stále radost.

Děkuji za rozhovor                                                                                             Vít Hassan

Původně psané pro časopis Esquire.