Všichni příznivci hnutí Islám v ČR nechceme, nejsou extrémisté

Včera jsem se zúčastnil protestu zhruba pěti desítek lidí proti kázání islamisty Tahy Sulimana Amery, který se konal před pražskou mešitou v Blatské ulici na Černém mostě. Velmi rád bych zde ještě jednou zdůraznil, že účelem, proč jsem na celou akci přišel nebylo se pokusit jakkoli hájit islamistu Tahu Sulimana Ameru, jelikož Wahábisty přímo od srdce nesnáším, ale protože mám pocit, že díky lidem, jako je Tomio Okamura na straně jedné a Mohammed Abbas na straně druhé, v České republice v současné době vzrůstá obrovská vlna xenofobie a islamofobie.

Jelikož jsem zapřísáhlý ateista, tak bych se do těchto problémů asi neměl vměšovat, jenže tyto problémy si nějak vtáhly mě, aniž by se mě o to někdo prosil. Jedná se v podstatě o to samé, jako když zde v devadesátých Daniel Landa se skupinou Orlík hrával svoji muziku v níž zpíval nenávistné texty hlavně vůči Romům. Tehdy mi bylo čtrnáct, skupina Orlík byla v módě a z mých kamarádů se doslova přes noc stávali příznivci hnutí skinheads, pro které jsem byl najednou "špinavý Cikán", se kterým je nejlepší se v lepším případě nebavit, v horším mu dát pořádně do držky. Čím víc, tím líp. Pamatuji si, že v té době prakticky nebyl týden, kdybych býval neskončil na chirurgii, RTG, či v nemocnici. Pro ty, kteří tuhle dobu nezažili je Dan v současné době velký vlastenec. Ti, kterých se podobné problémy netýkaly, mají zas tendence k nulové empatii k obětem tehdejší obrovské vlny skinheadského násilí, která trvala několik let. Ale, ještě si vybavuji jeden docela důležitý moment. (Mí přátelé z řad Romů mi dozajisté tuto upřímnost odpustí), ale vzpomínám si na to, že jsem někdy v roce 1991 seděl v tramvaji a z okna pozoroval otrhané romské rodiny na chodníku poblíž cikánské čtvrti. Moc dobře si vzpomínám na to, co jsem si v jednom takovém okamžiku pomyslel: "Co tady sakra ti špinavý cikáni dělaj?", "Kdyby bylo na mě, tak bych je všechny poslal zpátky do Indie!" - No vidíte! -Tehdy jsem byl rasista a dodnes se za to stydím. Kdyby tenkrát nepřijel "Dan na bílém koni", někteří jednodušší jedinci si mě nezačli plést s Romem a já se neocitl na "jedné lodi" s Romy, tak bych byl rasistou pravděpodobně dodnes. Jenže, já se s Romy na té "jedné lodi" ocitl, aniž bych o to sám stál a tento fakt moje do té doby černobílé vnímání světa otočil o 180°. Vidíte, alespoň k něčemu to bylo dobré.

Jelikož jsem měl odmalička vztah k výtvarnu, tak jsem po revoluci chodil na nejrůznější výstavy. Ještě dnes si pamatuji to, jak mě ochranka pro nic za nic chytla za límec a vyvedla ven z výstavy na pražském Výstavišti. Již tehdy jsem měl tendence si zásadně nenechat nic líbit a ihned jsem si šel stěžovat šéfovi dané bezpečnostní agentury. Moc dobře si vybavuji, jak tenkrát ihned vysílačkou zavolal černému šerifovi, který mě odtamtud vyhodil a ptal se ho na důvod. Šerif mu to zdůvodnil tím, že mu někdo hlásil, že tam Cikáni dělaj bordel. Pamatuji si na okamžitou a nekompromisní reakci šéfa ochranky - pětistovka dolů. Abych jen neplakal, tak mám i pěkné vzpomínky. Tuším, že v roce 1990 se v domě u Hybernů konala výstava počítačů Apple, kde jsem na počítači této značky vytvořil své úplně první logo. Na této výstavě mi dal svůj autogram tehdejší ministr průmyslu a obchodu, Vladimír Dlouhý a mě ten den téměř nic nechybělo ke štěstí. Také jsem na základní škole zvítězil v soutěži o logo školy a vydával časopis - tedy vyšly jen asi dvě čísla, ale pokud někdy budeme hledat kořeny toho, proč tak rád fotím a píši, tak je najdeme zřejmě někde v té době s tím, že výtvarný talent jsem zdědil po své matce a komunikační schopnosti zas po svém otci, který zde vystudoval Karlovu universitu v Praze, ale jelikož zemřel v mých dvou letech, tak si ho nepamatuji.

Ale zpět k tématu. V současné době znovu cítím, že jsem uměle vtahován do problému do kterého vtahován být nechci, aniž by se mě na to někdo ptal. Bloger František Matějka mi v diskusích píše, že prý škodím nějaké komunitě. Sám nevím jaké, ale František, který má dle svých slov dokončené pouze základní vzdělání, to asi určitě ví. Víte, on je odborník skoro na všechno. Také jsem si včera vyšel na demonstraci a vrcholný představitel IvČRN Jarda Formánek mě odtamtud vyháněl do nějakého "Alláhova" a Palestiny.

Nějaký mladý cucák s plackou IvČRN na klopě, který v době, kdy jsem našetřil svůj první půlmilión, ještě nebyl ani na světě, mě odsud včera také s bojovným pokřikem vyháněl. Nevím, kde se v těch lidech najednou takové nápady a obrovská nenávist bere. Dnes tu za laciné otěže populismu tahá jistý Okamura, který ačkoli se nenarodil v Československu (narodil se v Tokiu), má tu nehoráznou drzost, určovat místním lidem, kdo je pravý Čech, který v sobě nemá ani kapku jisté krve, kdo je Čech méně, kdo Čechem není vůbec, kdo tu může zůstat a kdo by odsud měl jít pryč. Tomio Okamura je špatně, to je bez debat. Jenže, když řeknu A.), tak bych měl zároveň říci i B.) Pokud chci hrát fotbal, tak v něm musím mít protihráče a pokud chci vyhrát, tak by měl být můj spoluhráč seksakramentsky špatný a pokud možno si dávat vlastní góly. Tomio toho spoluhráče našel - jmenuje se Mohammed Abbas a je to člověk, který mu dal několik skvělých nahrávek na snadné góly. Mohammed Abbas je dle mého názoru člověk s extrémními názory. To poslední, co bych měl panu Abbasovi za zlé je to, že tu x let žije a nenaučil se pořádně Česky. Zaráží mě na něm však to, že šel zcela nepřipraven do televizního pořadu, spletl si tam biblický pravý opak výzvy ke kamenování s kamenováním, udělal faux paux roku, po čemž by jiný chodil kanály, ale pan Abbas má hroší kůži chodit do televize znovu a dávat interview bulvárům, kteří si na něm smlsnou, jak na jednohubce. Mohammed Abbas svými nedávnými hloupými výroky udělal místním muslimům spíše medvědí službu, skoro z toho mám pocit, že tu stihnul za pár týdnů rozdmýchat větší nesnášenlivost vůči muslimům než Okamura, kdyby se nechal desetkrát naklonovat. Právě kvůli těmto dvěma lidem mám pocit, že si to za skutečné islámské fanatiky můžou odnést umírnění muslimové, nebo lidé, kteří budou jednodušším lidem muslimy svým vzhledem, či příjmením pouze připomínat. A právě v současném dění ohledně muslimů spatřuji paralelu na to, proč mám od druhé poloviny devadesátých let tendence se Romů spíše zastávat.

Naštěstí zdaleka ne všichni příznivci hnutí Islám v ČR nechceme, jsou extrémisté s radikálními názory. Přívržence iniciativy Islám v České republice nechceme, bych rozdělil na třetiny. První třetina jejich příznivců mi podle toho, co jsem na jejich třech demonstracích mohl vidět a slyšet, příjde poměrně radikální a to až do takové míry, že svými názory nemá zas až tak daleko do nácků. Na tuto třetinu se náckové také nabalují. Do druhé skupiny patří spíše méně radikální lidé, kteří ještě nemají na plno věcí utvořený svůj vlastní názor, na demonstracích na nikoho nepovykují a spíše pozorně naslouchají, ale zároveň jsou podle mě velice snadno ovlivnitelní. Do poslední třetiny řadím lidi s umírněnějšími názory, kteří mají na plno věcí svůj vlastní názor a nechají se ovlivnit jen minimálně. Jednoho takového člověka jsem včera na demonstraci iniciativy Islám v ČR nechceme potkal, vzájemně jsme spolu neměli žádný problém a většinu toho o čem teď píšu, jsme společně rozebírali u piva. Zdaleka ne všichni příznivci iniciativy Islám v ČR nechceme, nejsou lidé bez extrémních názorů, (což by možná bylo zbožným, avšak nesplnitelným přáním docenta Konvičky), ale zároveň, jak jsem se ostatně včera mohl přesvědčit, zdaleka ne všichni příznivci hnutí Islám v České republice nechceme, jsou radikálové s extrémistickými názory, se kterými by nešlo rozumně mluvit.

>>> Audiozáznam mého krátkého spontánního projevu na včerejší akci IvČRN<<<